Studentské nepokoje v Jugoslávii (1968): Porovnání verzí

+ refy
m (oprava odkazu dle WP:WPCW)
(+ refy)
== Společenskoekonomické pozadí ==
 
Jugoslávská společnost procházela obdobím liberalizace, která započala pádem [[Aleksandar Ranković|Aleksandra Rankoviće]], vysoko postaveného centralisticky smýšlejícího komunisty v čele [[SKJ]]. Nový kurz, jehož představitelem byl [[Edvard Kardelj]] směřoval k liberalizaci poměrů, decentralizaci moci a otevření se země světu. Začalo se mluvit o konkrétních problémech, v tisku se diskutovalo o ekonomických reformách. Do země se opatrně vracely tržní mechanismy v hospodářských procesech. A právě ekonomika byla klíčovým problémem.<ref Během [[První pětiletka (Jugoslávie)|první]], [[Druhá pětiletka (Jugoslávie)|druhé]], i [[Třetí pětiletka (Jugoslávie)|třetí]] [[pětiletka|pětiletky]] Jugoslávie předvedla světu ohromný hospodářský růst, ale samy podniky byly mnohdy neefektivní, ztrátové a velmi problémové. Politické vedení se proto rozhodlo mnohé z nich uzavřít, což vedlo poprvé v [[socialismus|socialistickém]] státě k otevření otázky [[nezaměstnanost]]i. Tu stát vyřešil tím, že umožnil jugoslávským občanům vycestovat do zahraničí za prací.name="Pirjevec330">{{Citace monografie
| příjmení = Pirjevec
| jméno = Jože
| odkaz na autora =
| titul = Jugoslávie 1918-1992
| vydavatel = Argo
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn = 80-7203-277-1
| kapitola = Trpké vítězství starých bohů
| strany = 330
| jazyk = čeština
}}</ref> Během [[První pětiletka (Jugoslávie)|první]], [[Druhá pětiletka (Jugoslávie)|druhé]], i [[Třetí pětiletka (Jugoslávie)|třetí]] [[pětiletka|pětiletky]] Jugoslávie předvedla světu ohromný hospodářský růst, ale samy podniky byly mnohdy neefektivní, ztrátové a velmi problémové. Politické vedení se proto rozhodlo mnohé z nich uzavřít, což vedlo poprvé v [[socialismus|socialistickém]] státě k otevření otázky [[nezaměstnanost]]i. Tu stát vyřešil tím, že umožnil jugoslávským občanům vycestovat do zahraničí za prací.
 
== Příčiny ==
 
Podobně jako v zemích západní Evropy i v Jugoslávii byly požadavky studentů politického rázu. Studenti požadovali skutečné budování [[komunismus|komunistické]] společnosti a odstranění nerovností a hospodářských problémů. Heslem studentů bylo "Dole crvena buržoazija" (Pryč s rudou [[buržoazie|buržoazií]]).<ref name="Pirjevec330"/> Ideovými vzory se stali [[Mao Ce-Tung]] a [[Che Guevara]].
 
== Průběh protestu ==
[[3. června]] dopoledne se studenti sešli v [[Novi Beograd|Novém Bělehradě]] poblíž Dělnické univerzity. S potrétem prezidenta Tita a skanduje řadu hesel tehdejšího systému se vydali směrem k [[Bělehrad]]u, přes řeku Sávu. Poblíž železniční tratě směrem na [[Zemun]] je však zastavil kordon policistů. Studenti nesměli projít za žádnou cenu. Pořádkové sbory použily ostrou munici ve snaze tomuto dostát; výsledkem byla celá řada těžce raněných, spekulovalo se i o několika mrtvých.
 
Ještě téhož dne večer se sešli děkani všech fakult [[Bělehradská univerzita|Bělehradské univerzity]] a shodli se na tom, že vstoupí do [[stávka|stávky]]. Policejní sbory obklíčily budovy se studenty a odpojili je od telefonního spojení, v některých kritických momentech i od elektřiny. Celá neklidná situace trvala týden; poté Josip Broz Tito vystoupil v televizi s projevem, což vedlo k normalizaci situace.
 
V [[Svaz komunistů Jugoslávie|komunistické straně]] propukly obavy, že by se nepokoje mohly rozšířit i mimo univerzity např. mezi dělníky. Začaly se ozývat hlasy, že by měla být nasazena armáda, aby vzbouřence potlačila. To však Tito odmítl, neboť celou záležitost nepovažoval za tak nebezpečnou a hlavně celolidovou, spíše za komplot zahraničních tajných služeb.<ref name="Pirjevec331">{{Citace monografie
| příjmení = Pirjevec
| jméno = Jože
| odkaz na autora =
| titul = Jugoslávie 1918-1992
| vydavatel = Argo
| místo =
| rok =
| počet stran =
| isbn = 80-7203-277-1
| kapitola = Trpké vítězství starých bohů
| strany = 331
| jazyk = čeština
}}</ref>
 
Celá neklidná situace trvala týden; poté Josip Broz Tito vystoupil v televizi s projevem, ve kterém přiznal chyby politického vedení země, slíbil nápravu a přiznal osobní odpovědnost v případě, že nebude úspěšná.<ref name="Pirjevec331"/> To vedlo k normalizaci situace.
 
== Důsledky ==
 
Komunistická strana ve snaze uklidnit situaci oznámila ústupky a slíbila řadu reforem, mnohé z nich však nebyly realizovány. [[Josip Broz Tito]] poprvé připustil, že ve vedení státu vůbec setrvat nemusí, pokud jej občané odmítnou. Organizátoři demonstrací byli vyhozeni z fakulty a přišli o své pasy.
 
== Reference ==
 
<references/>
 
== Literatura ==