Ratifikace: Porovnání verzí

Závažné mezinárodní smlouvy mají povahu ústavních dokumentů a jsou nadřazeny domácímu (národnímu)vnitrostátnímu právu. Proto se u nich obvykle vyžaduje kromě běžného podpisu předsedy vlády či ministra při uzavírání dohody ještě další krok, totiž ratifikace. Smysl je v tom, aby platnost smlouvy nezávisela na politické situaci, jak ji vyjadřuje okamžité složení vlády. Je však samozřejmé, že podpis mezinárodní smlouvy příslušné vládní činitele zavazuje, aby ratifikaci v rámci svých možností podporovali. Formu ratifikace určují ústavy.

Pokud stát přistupuje k již platné smlouvě jako další smluvní strana, hovoří se o [[přistoupení]] nebo [[ratihabice|ratihabitaci]] (z [[latina|latinského]] ''pro ratum habeo'', považuji za platné).<ref>[http://untreaty.un.org/English/guide.pdf United Nations Treaty Collection, Treaty Reference Guide(1999)]</ref> <ref>M. Bartošek, ''Encyklopedie římského práva''. Praha: Academie 1993, str. 231. </ref>