Křišťan z Prachatic: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Xqbot (diskuse | příspěvky)
Řádek 32:
Křišťan se narodil někdy v 60. letech [[14. století]] (spekuluje se o letech [[1366]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Havránek | jméno = Bohuslav | odkaz na autora = Bohuslav Havránek | další autoři = et al | titul = Výbor české literatury doby husitské | svazek = 2 | vydavatel = ČSAV | místo = Praha | rok = 1964 | strany = 570 | url = http://www.ucl.cas.cz/edicee/?expand=/antologie/zliteratury/VZCL2}}</ref> nebo [[1368]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Verfasserlexikon&nbsp;: Die deutsche Literatur der Mittelalters | svazek = 1 | vydavatel = Bayerische Akademie der Wissenschaften | místo = München | rok = | isbn = | kapitola = | strany = 1222 | jazyk = němčina}}</ref>). V roce 1386 začal studovat na Karlově univerzitě, kde o dva roky později získal bakalářský titul a na konci desetiletí složil zkoušku na mistra svobodných umění. Poté nejspíše studoval na lékařské fakultě. Na artistické fakultě začal v roce 1392 přednášet matematiku; na počátku nového století byl zvolen za děkana a posléze arcikancléře. Od roku 1405 vykonával farářské poslání v [[Kostel svatého Michaela archanděla (Staré Město)|kostele archanděla Michaela na Starém Městě Pražském]].
 
Učil na univerzitě v době, kdy se díky [[Jeroným Pražský|Jeronýmovi Pražskému]] začaly objevovat spisy [[John Wycliffe|Johna Wycliffa]], které výrazně zde formovaly smýšlení intelektuálů. Křišťan se již záhy stal obhájce Wycliffových myšlenek, a když Jan Hus navrhoval některé novátorské postupy v církvi, byl Křišťan velký zastánce těchto novot. Jako farář u sv. Michala odmítl klatbu nad Husem v roce 1411 a dokonce později v roce 1415 za ním přijel do Kostnice spolu s [[Petr z Mladoňovic|Petrem z Mladoňovic]] a [[Jan Kardinál z Rejnštejna|Janem Kardinálem z Rejnštejna]] jako vyslanec pražské univerzity z pověření [[Václav IV.|Václava IV.]] Zde byl Křišťan na popud Michaela[[Michal de Causis|Michala de Causis]] zatčen; na přímluvu Zikmunda byl propuštěn.
 
Po návratu lze sledovat jisté uklidnění a odvrácení se od radikálních reformistů, například se postavil proti radikálovi [[Konrád Waldhauser|Konrádovi Waldhauserovi]]. To mu přineslo oblibu u šlechty, která sice byla kališnická, ale podstatu svého bytí v reformě neviděla. Na druhé straně vyhrocené nepřátelství radikálů ho málem stálo život, když jeho faru přepadli stoupenci [[Jan Želivský|Jana Želivského]]. Po smrti Želivského pobýval několik let v Hradci, kam byl z Prahy vypovězen. Do Prahy se vrátil s [[Zikmund Korybutovič|Zikmundem Korybutovičem]] a po jeho pádu roku 1427 se musel vrátit do vyhnanství, odkud se vrátil na přelomu desetiletí.