Železniční napájecí soustava: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
X hag (diskuse | příspěvky)
Řádek 47:
Snížením kmitočtu a zavedením fázově posunutých pomocných pólů komutátorových trakčních motorů se již v prvé dekádě dvacátého století podařilo dovést jednofázový systém do úspěšného stavu technické použitelnosti a některé železnice jím začaly své tratě elektrizovat.
 
Toto řešení se zejména používalo ještě před vynálezem výkonových křemíkových [[usměrňovač]]ů. Použití této frekvence přináší i nevýhoduvýhodu/nevýhodu – nutnost budovat speciální jednofázové [[elektrárna|elektrárny]] určené pouze pro tyto účely či instalovat [[rotační měnič]]e (dříve) nebo dnes polovodičové [[měnič kmitočtu|měniče]] z běžné síťové frekvence 50&nbsp;Hz na výrobu trakčního napětí o frekvenci 16&nbsp;<sup>2</sup>/<sub>3</sub>&nbsp;Hz (dnes 16,7&nbsp;Hz z důvodů omezení harmonických) a napětí 15&nbsp;kV. Rekuperace energie je díky jednofázové síti bezproblémová. Trakční soustava 16,7 Hz mívá podél trati vlastní přenosové vedení vyššího napětí. Není přímo navázána na třífázovou rozvodnou soustavu 50 Hz. Jedná se tedy o soustavu od sítě izolovanou soustavu.
 
Rozvoj polovodičové techniky mírně modifikoval jmenovitou hodnotu kmitočtu. Poměr 1 : 3, tedy 16&nbsp;<sup>2</sup>/<sub>3</sub>&nbsp;Hz : 50&nbsp;Hz, poplatný době používání rotačních měničů v systému napájení, byl v období elektronických měničů změněn na nesoudělný poměr 16,7&nbsp;Hz : 50&nbsp;Hz a to z důvodu zamezení vzniku nežádoucích rezonančních jevů (záznějů) v rozvodné síti.