|
== Stručný životopis ==
Pocházel z rodiny se třemi dětmi, otec Ladislav ([[1865]]- – [[1922]]) byl vyučený krejčí, spolu se svou manželkou Marií ([[1863]]- – [[1899]]) však vedli malé hokynářství s mandlem. František Smolík chodil do měšťanky a později se vyučil elektrotechnikem. <ref> František Černý: ''Hraje František Smolík'', Melantrich, Praha, [[1983]], str. 8 </ref>. Od mládí miloval loutkové divadlo. S rodiči navštěvoval občas i pražská divadla (Pištěkovo divadlo, Arénu, [[Lidové divadlo Uranie|Uranii]] i Národní divadlo). Krátce navštěvoval soukromou školu [[Karel Želenský|Karla Želenského]] ([[1908]]). <ref> František Černý: ''Hraje František Smolík'', Melantrich, Praha, [[1983]], str. 16 </ref>. Sám začínal hrát již před [[první světová válka|první světovou válkou]] v různých kočovných a venkovských [[herec]]kých společnostech (Faltysova div. společnost, div. soubor Fr. Franzla-Lešanského, spol. J. E. Sedláčka, spol. Bedřicha Jeřábka, Zöllnerova společnost), kde žil dosti [[nouze|nuzným]] způsobem [[život]]a. Od roku [[1914]] působil na scéně [[smíchov]]ského Intimního (Švandova) divadla a smíchovské Arény. Po [[první světová válka|první světové válce]], kdy bojoval v řadách [[Rakousko-Uhersko|rakouské]] armády v [[Rusko|Rusku]] a v [[Itálie|Itálii]], hrál opět ve [[Švandovo divadlo|Švandově divadle]], v pražské [[Lidové divadlo Uranie|Uranii]] a v sezóně [[1921-2]]/[[1922]] v divadelním souboru "''Revoluční scéna"'' [[Emil Artur Longen|E. A. Longena]], působícím v Adrii na [[Václavské náměstí|Václavském náměstí]].
V roce [[1921]] jej angažoval nově jmenovaný umělecký šéf [[Jaroslav Kvapil]] do činohry [[Divadlo na Vinohradech|Městského divadla na Královských Vinohradech]], kde působil až do roku [[1934]], odkud pak přešel hrát na naši první scénu do [[Národní divadlo|Národního divadla]], kde působil až do roku [[1965]]. Byl velmi známý i oblíbený především pro svoji neobyčejnou skromnost, [[charakter]], slušnost, [[noblesa|noblesu]], ohleduplnost, laskavost, zvořilost i [[kavalír]]ství. Tyto své pozitvní osobní vlastnosti velice často přenášel i do svých četných [[divadlo|divadelních]] a [[film]]ových postav, kdy často hrál jemné, kultivované, oduševnělé a charakterní postavy, kdy snad vůbec nejznámější se stala postava středoškolského [[profesor]]a Málka z filmu ''[[Vyšší princip (film)|Vyšší princip]]'' ([[1960]]).
Na divadelních scénách vytvořil přes 600 postav, mnohé z nich opakovaně. <ref> Kolektiv autorů: ''[[Národní divadlo]] a jeho předchůdci'', ACADEMIAAcademia, Praha, [[1988]], str. 455 </ref>.
Od roku [[1924]] spolupracoval také s rozhlasem (např. role Galéna v [[Karel Čapek|Čapkově]] [[Bílá nemoc|Bílé nemoci]]).
Jeho manželka [[Milada Smolíková]], roz. Ortová, se kterou se oženil v roce [[1920]], byla také [[herečka]], působila v činohře Vinohradského divadla v letech [[1928]] – [[1934|34]] <ref> Z.Sílová, R.Hrdinová, [[Alena Kožíková|A.Kožíková]], V.Mohylová : ''Divadlo na Vinohradech [[1907]] – [[2007]] – Vinohradský ansámbl'', vydalo [[Divadlo na Vinohradech]], Praha, [[2007]], str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3</ref> a v [[Národní divadlo|Národním divadle]] od roku [[1934]] do roku [[1960]].
</ref> a v Národním divadle od r.[[1934]] do roku [[1960]].
{{Citát|Početnou galérii šťavnatých veseloherních postav, kterou vytvořil v závěru svého vinohradského angažmá, zahajoval starý pražský drožkář Pištora v [[František Langer|Langrově]] veselohře "Obrácení Ferdyše Pištory". Pro inscenaci, uvedenou v únoru [[1929]] [[Jan Bor|Janem Borem]], někdejším prvním režisérem komedie Velbloud uchem jehly, připravil si výtečnou figuru. Vytvořil výkon, který budou dějepisci divadla vždy počítat mezi jeho nejvýznačnější.|[[František Černý (divadelní historik)|František Černý]] <ref> [[František Černý (divadelní historik)|František Černý]]: ''Hraje František Smolík'', Melantrich, Praha, [[1983]], str. 147 </ref>}}
== Ocenění ==
|
