Karen Horneyová: Porovnání verzí

S klasickou [[psychoanalýza|psychoanalýzou]] souhlasila pouze v tom, že '''rozhodující úlohu ve vývoji osobnosti mají zážitky z dětství'''. Podle Horneyové se dítě rodí do světa plného problémů. Je-li dítě v rodině často vystaveno vlivům [[neuróza|neurotických]] problémů členů rodiny; jsou-li rodiče panovační, přehnaně opatrující, nadržují – li sourozencům, cítí se nejisté a zranitelné – přemáhá ho tzv. '''základní úzkost''' – pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě. Dítě si proti této základní úzkosti vytváří obranu ([[obranné mechanismy]]), která má podobu určitého přístupu k okolnímu světu a k ostatním lidem. TatoTento přístup přetrvává až do dospělosti. Jako o [[neuróza|neurotickém]] postoji o něm mluvíme ve chvíli, kdy jeden z tzv. pohybů ve vztahu k lidem výrazně převažuje, stává se strnulým a rigidním.