Marder I: Porovnání verzí

'''Marder I''' ('''SdKfz 135''') byl [[Německo|německý]] lehký [[stíhač tanků]] produkovaný v roce [[1942]]. Šlo o improvizovanou konstrukci založenou na podvozcích ukořistěné techniky, zpočátku na podvozku fr.francouzského pásovépásového tahače [[Tracteur Blinde 37L]] (Lorraine), později na podvozcích francouzských tanků [[Hotchkiss H-35/38/39|Hotchkiss 38 H]] a [[FCM-36]] . Na podvozek byla přidána nástavba a hlavní zbraň: kanon [[7,5 cm Pak 40]]. Bojový prostor byl shora a zezadu otevřený (při něpříznivémnepříznivém počasí se zakrýval plachtou), boky kryly plechové stěny se slabým pancířem, čelo kryl posílený pohyblivý štít děla. Celé jméno takto zkonstruovaného stroje znělo '''7,5cm PaK 40/1 auf Panzerjäger Lr.S.''', známější je ovšem pod jménem Marder I, které mu bylo oficiálně přiděleno v roce [[1944]]. Celkem bylo vyrobeno 184 (resp. 185), z nichž většina zůstala v [[západní Evropa|Evropě]] a v roce 1944 se v počtu 130 kusů zúčastnila boje proti spojeneckým jednotkám. Konce války se dožila jen malá část z nich.

I když stíhače Marder vznikly jako reakce na množství [[Rudá armáda|sovětské]] obrněné techniky, nakonec sloužily ve větším množství na [[Západní fronta 1944-1945|západní frontě]]. V druhé polovině roku [[1942]] byly postupně nasazovány k jednotkám stíhačů tanků pěchotních divízí. Původně měly Mardery sloužit jako dočasné řešení, dokud příjdounepřijdou do produkce dokonalejší stroje, ale jak to u „dočasných“ řešení častokrát bývá, Mardery nakonec sloužily až do kapitulace Německa v květnu [[1945]].