Nacistické Německo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m počtvrté revertem odstraňuji svůj text, který Ioannes Pragensis zkopíroval z mnou napsaného článku Dějiny Německa, přičemž porušil mé autorské právo |
|||
Řádek 76:
'''Nacistické Německo''', oficiálním názvem '''Německá říše''' ({{Vjazyce2|de|'''Deutsches Reich'''}}) v letech [[1933]] až [[1943]] a '''Velkoněmecká říše''' (německy '''Großdeutsches Reich''') od roku [[1943]] do jeho zániku roku [[1945]], neoficiálně označované také [[Třetí říše (propaganda)|Třetí říše]] (německy ''Drittes Reich'') či prostě Říše, je označení [[Německo|německého]] státu v době, kdy byl ovládán [[NSDAP|nacisty]], tedy od [[Adolf Hitler|Hitlerova]] jmenování německým [[kancléř]]em 30. ledna 1933{{Fakt/dne|20100214172413}} či od jeho převzetí diktátorských pravomocí v březnu 1933 do bezpodmínečné kapitulace Německa ve [[druhá světová válka|druhé světové válce]] 8. května 1945.
== Nástup k moci ==
Hitlerovým nástupem k moci započala etapa [[nacismus|nacionálně socialistického]] uchopení moci. Již [[28. únor|28. února]] 1933 bylo po [[požár Říšského sněmu|požáru]] budovy [[Budova Říšského sněmu v Berlíně|Říšského sněmu]], ze kterého Hitler obvinil komunisty, vydáno [[Dekret o požáru Říšského sněmu|nařízení]], kterým byla zrušena základní lidská práva obsažená ve [[výmarská ústava|výmarské ústavě]]. Komunistická agitace byla zakázána a komunistická strana byla zanedlouho postavena mimo zákon.
Kolem 10 tisíc sociálních demokratů a komunistů byla zatčeno a uvězněno. Mnoho ze zadržených bylo popraveno. Na základě [[Zmocňovací zákon (Německo 1933)|zmocňovacího zákona]] z března téhož roku převzala vláda veškerou politickou moc. Zmocňovacím zákonem Hitler zdánlivě legálním způsobem nastolil [[nacismus|nacistickou]] [[totalitarismus|totalitní]] diktaturu. Liberální ústava výmarské republiky se nalézala v troskách.<!-- POV, zatím ale nechám -->
Zásadním krokem na cestě Německa k přeměně v totalitní stát bylo [[zglajchšaltování]] („usměrnění“) celého politického a správního aparátu a všech oblastí hospodářského, sociálního a kulturního života. Všechny ostatní politické strany se buď sloučily s NSDAP, nebo byly zakázány. Stejný osud stihl také odbory a různé profesní organizace. Sjednáním [[konkordát]]u s [[Vatikán]]em si nacistický režim zajistil loajalitu katolické církve v Německu.
Velkým problémem pro Hitlera byla [[Sturmabteilung|SA]], paramilitární organizace NSDAP. Vůdce SA, [[Ernst Röhm]], toužil začlenit své SA-many do řad [[reichswehr]]u a stát se jeho velitelem. To ovšem narušovalo Hitlerovy záměry. [[30. červen|30. června]] [[1934]] proto Hitler nařídil Röhma a jeho podřízené zatknout a bez soudu popravit. Tato událost vstoupila do dějin jako „[[noc dlouhých nožů]]“.
Posléze posílila své postavení [[Schutzstaffel|SS]] pod velením Reichsführera SS [[Heinrich Himmler|Heinricha Himmlera]]. Tomu záhy podléhalo [[Gestapo]] (tajná státní policie) a nově zřízené [[Koncentrační tábor|koncentrační tábory]], kam byly umisťovány politicky (sociální demokraté, komunisté) a rasově (Židé…) nežádoucí osoby. Později spadala do Himmlerovy kompetence veškerá policie v nacistickém Německu. Hitler tak vyřadil jakoukoliv možnou opozici vně i uvnitř NSDAP. Po [[Paul von Hindenburg|Hindenburgově]] smrti v srpnu [[1934]] se Hitler nechal jmenovat vůdcem (německy „[[Führer]]“).
== Nacistický stát ==
Už před uchopením moci projevovali nacisté nenávist k některým etnikům, například vůči [[Lužičtí Srbové|Lužickým Srbům]], [[Antisemitismus|Židům]] či [[Romové|Romům]]. Diskriminace a perzekuce [[Židé|Židů]] byly zahájeny v dubnu 1933 vypuzením židovských úředníků ze státní správy. V září [[1935]] schválil říšský sněm [[Norimberské zákony|norimberské rasové zákony]] namířené proti Židům. Židé byli zbaveni německého státního občanství a bylo jim zakázáno vstupovat do manželství s Němci. Norimberskými zákony bylo postiženo kolem 500 tisíc lidí. [[9. listopad|9. listopadu]] [[1938]] zinscenovali nacisté „[[Křišťálová noc|křišťálovou noc]]“ – [[pogrom]], během něhož shořelo v Německu značné množství [[synagoga|synagog]]. Příslušníci SS přitom před zraky nečinné policie zavraždili mnoho Židů.
Ekonomická opatření jako například výstavba dálniční sítě (Autobahnen), která byla připravena již předchozími vládami, odstranila nezaměstnanost. Válečné přípravy zabezpečily hospodářské oživení.
V roce 1935 bylo [[Sársko]] opět integrováno do Německé říše. V témže roce byla znovu zavedena branná povinnost. Hitler následně obnovil německou vojenskou sílu, čímž byla sice flagrantně porušena [[Versailleská smlouva]], nicméně Francie a Velká Británie se omezily na protesty. Když o několik měsíců později [[wehrmacht]] [[Remilitarizace Porýní|remilitarizoval Porýní]] ([[1936]]), západní mocnosti proti tomu nijak nezakročily. Tímto činem Hitler výrazně posílil svoje postavení v Německu. V srpnu 1936 se konaly v Berlíně [[Letní olympijské hry 1936|olympijské hry]], které se ukázaly být dalším velkolepým propagandistickým úspěchem nacistického režimu.
Po ustavení „[[Osa Berlín-Řím-Tokio|osy Berlín-Řím]]“ s [[Benito Mussolini|Mussolinim]] a po podepsání [[Pakt proti Kominterně|paktu proti Kominterně]] s [[Japonsko|Japonskem]] se Hitler cítil být dost silný na to, aby přešel v zahraniční politice do ofenzívy. [[12. březen|12. března]] [[1938]] [[Anschluss|vpochodoval]] wehrmacht do [[Rakousko|Rakouska]]. Když vstoupil Hitler krátce poté do [[Vídeň|Vídně]], byl bouřlivě pozdravován nadšeným davem. O čtyři týdny později se 99 % [[Rakušané|Rakušanů]] vyslovilo pro připojení ([[Anschluss]]) k Německu. Hitlerovi se tak podařilo naplnit ideu vytvoření [[Pangermanismus|Velkého Německa]], kterou Bismarck v roce [[1866]] zavrhl. Ačkoli tato anexe odporovala [[Saint-Germainská smlouva|smlouvě ze Saint-Germain]], která výslovně zakazovala sjednocení Rakouska s Německem, západní mocnosti opět nezasáhly.
Po Rakousku obrátil Hitler svůj zrak na [[Československo]], kde se 3,3milionová menšina [[Sudetští Němci|sudetských Němců]] dožadovala autonomie. V září 1938 se Hitler, [[Benito Mussolini]], [[Neville Chamberlain]] a [[Edouard Daladier]] dohodli na [[Mnichovská dohoda|konferenci v Mnichově]] na odstoupení československého pohraničí Německu. Nato Hitler prohlásil, že veškeré německé územní nároky byly uspokojeny, avšak jen šest měsíců po Mnichově, [[15. březen|15. března]] [[1939]], využil rozporů mezi [[Češi|Čechy]] a [[Slováci|Slováky]] jako záminky k obsazení zbytku Československa a k jeho přeměně v [[protektorát Čechy a Morava]]. V témže měsíci obsadila německá vojska také přístav Memel v [[Litva|Litvě]]. Západní politika [[appeasement]]u tak ztroskotala.
== Druhá světová válka a zánik režimu ==
[[1. září]] [[1939]] vypukla německým přepadením [[Polsko|Polska]] [[druhá světová válka]]. O dva dny později vyhlásily [[Spojené království|Velká Británie]] a [[Francie]] Německu válku. Poláci se statečně bránili, ovšem proti německé [[Blesková válka|bleskové válce]] se ukázali zcela bezmocní. Po pouhém měsíci válčení bylo Polsko na kolenou. Východní polovinu země zabral v souladu s [[Pakt Molotov-Ribbentrop|paktem Molotov-Ribbentrop]] [[Sovětský svaz]].
Dalšími oběťmi německé agrese se v dubnu [[1940]] staly [[Dánsko]] a [[Norsko]]. V květnu zahájila německá armáda napadením [[Belgie]], [[Nizozemsko|Nizozemska]] a [[Lucembursko|Lucemburska]] válku na západě. Německým pancéřovým divizím se během pár dní podařilo rozetnout spojenecké vojsko ve dví. Britský expediční sbor, obklíčený u [[Dunkerque]], byl sice evakuován, nicméně [[14. červen|14. června]] 1940 wehrmacht triumfálně vstoupil do [[Paříž]]e. Po dalším týdnu bojů Francie kapitulovala. V následné letecké [[Bitva o Británii|bitvě o Británii]] musel však Hitler strpět svoji první porážku. V dubnu [[1941]] okupovala německá armáda spolu s [[Itálie|Itálií]], [[Maďarsko|Maďarskem]] a [[Bulharsko|Bulharskem]] také [[Jugoslávie|Jugoslávii]] a [[Řecko]]. Značných úspěchů dosáhl v [[Severní Afrika|severní Africe]] rovněž [[Afrikakorps]] pod velením [[Erwin Rommel|Erwina Rommela]].
[[22. červen|22. června]] [[1941]] zaútočilo Německo na [[Sovětský svaz]]. Po několika měsících tohoto mohutného tažení padlo do německých rukou celé západní Rusko, [[Ukrajina]], [[Bělorusko]] a [[Baltské státy|Pobaltí]]. V zimě [[1941]]/[[1942]] ale německý postup zamrzl [[Bitva před Moskvou|před Moskvou]]. V prosinci 1941 vstoupily do války [[Spojené státy americké|USA]]. V průběhu nové německé ofenzívy na východě v létě 1942 pronikl wehrmacht až na [[Kavkaz]] a k [[Volha|Volze]]. Zde však německá armáda utrpěla v zimě [[1942]]/[[1943]] zničující porážku v [[Bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]], což znamenalo bod obratu ve vývoji války.
Mezitím byla nacisty uvedena v chod [[genocida]] především [[Židé|židovského]] obyvatelstva ([[holokaust]]). V lednu 1942 uspořádaly nacistické špičky [[Konference ve Wannsee|konferenci ve Wannsee]], na níž bylo rozhodnuto o [[Konečné řešení židovské otázky|konečném řešení židovské otázky]] („Endlösung“). Židé z celé okupované Evropy byli odvezeni do [[Koncentrační tábor|koncentračních]] a [[Vyhlazovací tábory nacistického Německa|vyhlazovacích táborů]] v obsazeném Polsku. V [[Auschwitz-Birkenau|Osvětimi]], [[Vyhlazovací tábor Treblinka|Treblince]], [[Majdanek|Majdanku]] a na mnoha jiných místech bylo do konce války vyvražděno kolem 6 milionů evropských Židů. Je prokázáno, že podobný úděl chystali nacisté také dalším etnickým a národnostním skupinám označeným za podřadné, především [[Slované|Slovanům]] a [[Romové|Romům]]. Takto uvolněné teritorium na východě mělo posloužit k vytvoření životního prostoru (Lebensraum) pro [[Árjové|árijskou rasu]]. Zlikvidovány měly být rovněž fyzicky nebo mentálně postižené osoby.
Zatím po porážce [[Bitva u El Alamejnu|u El-Alamejnu]] síly [[Osa Berlín-Řím-Tokio|Osy]] v severní Africe v květnu [[1943]] kapitulovaly. Po [[Bitva u Kurska|bitvě u Kurska]] dobyla [[Rudá armáda]] do konce roku 1943 zpět velkou část obsazeného sovětského území. [[6. červen|6. června]] [[1944]] se anglo-americká vojska [[Bitva o Normandii|vylodila v Normandii]] a již v srpnu Spojenci osvobodili Paříž. Sověti mezitím pronikli na [[Balkán]] a do Polska. V prosinci 1944 se sice Němci pokusili ještě jednou chopit iniciativy, avšak po porážce v [[Bitva v Ardenách|bitvě v Ardenách]], byl osud Německa zpečetěn. V dubnu [[1945]] zahájila [[Rudá armáda]] závěrečný [[Bitva o Berlín|útok na Berlín]]. [[30. duben|30. dubna]] spáchal [[Adolf Hitler]] v bunkru pod říšským kancléřstvím sebevraždu a o dva dny později se posádka Berlína vzdala.
Druhá světová válka v Evropě skončila [[8. květen|8. května]] [[1945]], kdy vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Většina Evropy ležela v ruinách a více než 60 milionů lidí bylo zabito. Politická a ekonomická infrastruktura Německa byla totálně zničena a z někdejších německých území na východě bylo odsunuto kolem 12 milionů lidí. Tato válka navíc Německu přinesla historické dědictví viny a hanby.{{Fakt/dne|20100214172413}}
== Související články ==
| |||