Bernardino Telesio: Porovnání verzí

 

==Kosmologie==

 

Ve svém stěžejním díle De rerum natura prezentuje Telesio názor, že jediné dvě věci, které musíme předpokládat při vznikání jsou aktivní síly a pasivní látka. Aktvní sílu představují dva principy - teplo a chlad. Tyto principy měly nahradit klasické Aristotelské učení o metafyzických principech látky a formy. Vznik univerza ze dvou protichůdných principů vysvětluje Telesio tak, že Bůh stvořil Slunce a Zemi, přičemž Slunce je zdrojem principu tepla a Země chladu. Následně je od sebe oddělil takovou vzdáleností, aby se nemohly vzájemně eliminovat. Celá příroda pak vzniká jako výsledek zápolení těchto dvou principů o vlastnictví látky. Teplo zapříčiňuje pohyb a rozšiřuje a zřeďuje látku, zatímco chlad pohyb utlumuje a způsobuje houstnutí látky. Jednotlivé věci se potom liší množstvím tepla a chladu, které v sobě obsahují. Množství samotné látky se ale během těchto procesů nemění. Teplo, chlad a látku jako základní přírodní principy používali už před Telesiem [[Girolamo Fracastoro]] a [[Girolamo Cardano]].

 

Telesiova kosmologie brojí proti metafyzickým vysvětlením kosmu. Prostor totiž považuje za absolutní a nekonečný a jako takový nemůže být rozdělen na dvě rozdílné sféry, sublunární a supralunární jako u Aristotelismu. Přiznává existenci vakua, prázdného prostoru v univerzu, ale zároveň dodává, že věci samy se snaží prázdnému prostoru předcházet. Prostor definuje jako něco, co má schopnost v sobě obsahovat tělesa a co je od těchto těles odlišné. Podle Kristtelera také jako první použil pro prostor latinského výrazu ''spatium'', místo do té doby obvyklého ''locus'', které odpovídá spíše termínu místo než prostor. S Aristotelem nesouhlasí ani v pojetí vztahu pohybu a času. Zatímco Aristoteles tvrdí, že čas je závislý na pohybu, Telesio tvrdí opak. Podle Telesia se pohyb odehrává v čase a čas má za svůj předpoklad. Čas a prostor jsou pro Telesia neodmyslitelně spjaty, a tím tak předjímá moderní pojetí časoprostoru.

 

U Telesia nejsou přírodní výtvory stvořeny, řízeny a udržovány při životě božskou prozřetelností. Konají pouze na základě své vlastní přirozenosti, udané silami tepla a chladu. Aby byly schopny existence, musí všechny stvořené věci tyto protikladné principy vnímat, protože musí být schopny vnímání toho, co je pro jejich přežití prospěšné, a co škodlivé. Vnímání tedy není schopností vtělené duše – vnímání je vlastní všem věcem, ať už živým nebo neživým. Zároveň kritizuje i Aristotelovu nauku o tužbě po transcendentálním Bohu jako příčině pohybu nebeských těles. Podle Telesia mají nebeská tělesa a zdroj svého pohybu od přirozenosti v sobě.