Matúš Čák Trenčanský: Porovnání verzí

Uherský šlechtický rod ČákůCsáků (''ChakChsak, ChaakChsaak'') pocházel z oblasti [[Ostřihom]]i, osídlené také [[Slované|slovenským]] obyvatelstvem, a vlastnil celou řadu panství na Slovensku, zejména v okolí [[Trenčín]]a. Sám Matúš však tvrdil, že jeho prapředkové byli [[Maďaři]]. Uherská rodina Čáků pocházela z řady královských bojovníků, za zásluhy jim král [[Ondřej III.]] daroval půdu a poddané zemědělce. Byla to oblast kolem Ostřihomi až po Budín a pohoří Vérteš. Půdu zde obdělávali jak slovenští, tak maďarští rolníci, a když páni chtěli svým poddaným rozumět, museli mluvit maďarsky i slovensky. Tato dvoujazyčnost se mladým šlechticům z čákovskéhocsákovského rodu vyplácela, protože je [[král]] mohl posílat i do těch částí Uherska, kde se mluvilo slovanskými jazyky - na Slovensko, do [[Chorvatsko|Chorvatska]] či do [[Slavonie]]. Jejich otec Peter Čák se osvědčil jako udatný [[rytíř]] v bojích uherského krále [[Béla IV.|Bély IV.]] s českým králem [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] a král jej jmenoval [[palatin]]em, což byl nejvyšší úředník v zemi, první hodnostář po králi, který v době královy nepřítomnosti vedl vládu v celé Uherské zemi. Peter ČákCsák se stal županem v tehdejší [[Bratislava|Bratislavě]] i na druhé straně [[Dunaj]]e a král mu daroval i hrad [[Topoľčany]] a poddané v okolních vesnicích Prašivce, Nemcovce a Jacovce.

V roce [[1291]] stál v čele vojska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]], jež dobylo Bratislavu, kterou obsadili páni vedení [[Jindřich z Kysaku|Jindřichem z Kyseku]] (Köszegu). Za odměnu dostal hodnost správce královských stájí a bratislavského [[župan (administrativa)|župana]] a král mu daroval velký královský [[hrad]] i majetky k němu příslušející, byl to hrad v [[Trenčín]]ě. Po neshodách s politikou Ondřeje III. se na protest vzdal svého úřadu, uchýlil se na své panství, jehož centrem byl od roku [[1296]] Trenčín. Ve snaze odebrat mu majetek a pokořit ho vyslal proti němu král Ondřej III. výpravu, která však nebyla úspěšná. Od té doby Matúš ČákCsák sledoval jen své osobní cíle, k čemuž využíval všechny prostředky, které mu poskytovalo tehdejší politické vakuum. Po smrti Ondřeje III. v roce [[1301]] podporoval nástupnictví českého prince [[Václav III.|Václava]] a pomáhal porazit jeho protikandidáta [[Karel I. Robert|Karla Roberta]] z Anjou. Za to mu Václav (Ladislav V.) [[1. únor]]a [[1302]] svěřil celé Trenčínské a [[Nitra]]nské panství, které držel až do své smrti. Jž nasledujícího léta však přešel spolu s Abovci na stranu svého nedávného nepřítele Karla Roberta.

Matúš ČákCsák si na [[Trenčínský hrad|Trenčínském hradě]] zřídil vlastní dvůr na způsob královského a nadále si počínal jako samostatný [[panovník]]. Jeho palatinem byl do roku [[1318]] [[Felicián Zach]]. V roce [[1315]] vpadl na [[Morava|Moravu]] jako spojenec rakouského vévody Fridricha Sličného, ale u hradu [[Holíč]] jej odrazilo vojsko [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]]. Po bitvě u vesnice Rozhanovce nedaleko Košic (15. června [[1312]]), kterou vyhrál král Karel Robert z [[Anjouovci|Anjou]], se Matúš Čák stáhl do svých držav. Roku [[1318]] mu zemřel jediný syn Matúš, a proto si za nástupce vybral svého příbuzného [[Štěpán Čech|Štěpána Čecha]] z rodu [[Šternberkové|Šternberků]], skrze jehož majetek byla Matúšova država spojená s Moravou. Karel Robert zabral čast Matúšova majetku. Postavil se proti němu i nitranský [[biskup]], který jej dal do církevní [[Klatba|klatby]]. Matúš Čák Trenčanský však neomezeně a nezávisle vládl v Nitranské, Bratislavské a Trenčanské stolici až do své přirozené smrti [[18. březen|18. března]] [[1321]].

O jeho významu svědčí fakt, že ještě v 15. století se část západního Slovenska tradičně označovala jako ''Matúšova zem'' a sám Matuš ČákCsák je v legendách popisován jako "pán Váhu a Tater".