Kandži: Porovnání verzí

Přidáno 69 bajtů ,  před 11 lety
wiki
m (r2.7.1) (robot přidal: jv:Aksara Kanji)
(wiki)
{{Obsahuje japonský text}}
'''Kandži''' ({{Vjazyce|ja}}: 漢字) je [[znak (písmo)|znakový]] systém používaný pro zápis [[Japonština|japonštiny]]. Vyvinul se z  [[Čínský znakový systém|čínských znaků]], které přišly do [[Japonsko|Japonska]] společně s [[buddhismus|buddhistickými]] texty. V  současné japonštině se používá v kombinaci s [[hiragana|hiraganou]] a [[katakana|katakanou]].
 
==Čtení kandži==
V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení – '''sinojaponské''' (on, 音) a '''japonské''' (kun, 訓). Sinojaponské čtení vychází z čínštiny, japonské čtení je oproti tomu čtení vycházející z původní japonštiny, tj. mluveného jazyka před příchodem čínských znaků. Některé znaky mají pouze jedno čtení, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (''hi'' oheň 火, ''jama'' hora 山, ''kazan'' sopka 火山), japonské především v případě, kdy znak stojí samostatně, nebo jako kořen slova (''taberu'' jíst 食べる). V některých případech se i složeniny čtou japonsky, v dalších případech se vyskytuje kombinované japonsko-sinojaponské (on-kun i kun-on) čtení, ke správnému čtení je nutné znát kontext či daný úzus.
V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení:
* '''sinojaponské''' (on, 音) a
* '''japonské''' (kun, 訓).
V kandži jednotlivý znak reprezentuje význam, resp. kořen slova. Čtení znaku nelze zjistit z jeho písemné podoby, je třeba se jej naučit. Každý znak má formálně dvě čtení – '''sinojaponské''' (on, 音) a '''japonské''' (kun, 訓). Sinojaponské čtení vychází z  čínštiny, japonské čtení je oproti tomu čtení vycházející z původní japonštiny, tj. mluveného jazyka před příchodem čínských znaků. Některé znaky mají pouze jedno čtení, jiné jich mají více, u některých japonské či sinojaponské čtení chybí. Sinojaponské čtení se používá ve složeninách (''hi'' oheň 火, ''jama'' hora 山, ''kazan'' sopka 火山), japonské především v  případě, kdy znak stojí samostatně, nebo jako kořen slova (''taberu'' jíst 食べる). V  některých případech se i složeniny čtou japonsky, v  dalších případech se vyskytuje kombinované japonsko-sinojaponské (on-kun i kun-on) čtení, ke správnému čtení je nutné znát [[kontext]] či daný [[úzus]].
 
==Počet znaků kandži==
Běžná japonština používá 1 9451945 znaků zařazených do tzv. „[[Džójó kandži]]“ (常用漢字), které jsou součástí základního a středního vzdělání. Tento standard, rozšířený o  znaky používané v osobních jménech, se nazývá „[[Džinmeijó kandži]]“ (人名用漢字) a obsahuje celkem 2 9282928 znaků. Kodifikace pro průmyslové užití má zkratku JIS (Japanese Industrial Standard), je obdobou standardu [[ASCII]] a nejběžněji používaný standard JIS X 0208 obsahuje 6 8796879 kandži. Celkový počet znaků kandži je neznámý, odhaduje se na několik desítek tisíc.
 
==Radikály kandži==
V písemné formě každého znaku je obsažen tzv. ''radikál''. [http://www.japonstina.net/ Radikálem] se nazývá tahová kombinace - část znaku, podle které lze znak kandži dohledat ve znakovém slovníku. Některé znaky jsou radikálem samy o sobě a mohou pak vystupovat jako radikály jiných znaků, přičemž je někdy pozměněna jejich podoba, nebo i počet tahů (人 (člověk) → 休 (volno, člověk pod stromem ), 水 (voda) → 海 (moře)). V některých případech radikál naznačuje oblast, do které daný znak svým významem spadá (např. člověk, slovo, mysl apod.), ale bohužel to nelze tvrdit obecně - existuje mnoho znaků, které vznikly např. naznačením jejich (čínského) čtení, nebo se jejich význam v průběhu historického vývoje velmi posunul.
Radikálů je v současnosti rozeznáváno celkem 214 a mají přiděleno pořadí, podle kterého je organizována většina znakových slovníků. Dalším hlediskem řazení je počet tahů znaku.
 
== Externí odkazy ==