Kvórum: Porovnání verzí

Při schůzích kolektivních rozhodovacích orgánů, jako jsou [[parlament]]y, [[představenstvo|představenstva]], [[komise]], ale také [[Členská schůze|členské schůze]] nebo valné hromady, zákon, [[stanovy]] nebo [[jednací řád]] obvykle stanoví, jaký podíl všech členů daného orgánu se musí zúčastnit, aby byla schůze unášeníusnášení schopná, to jest mohla přijímat platná usnesení. Nejčastější kvórum pro usnášeníschopnost orgánu je nadpoloviční většina všech jeho členů. Tím se má zajistit, že přítomní na schůzi představují většinu a jejich usnesení tedy mohou platit i pro nepřítomnou menšinu. Pro zvlášť závažná rozhodnutí - například zrušení spolku - mohou stanovy vyžadovat ještě vyšší kvórum.

Pro platnost voleb se kvórum - to jest minimální volební účast - obvykle nestanoví. V [[Česko|České republice]] se pro platnost [[místní referendum|místního referenda]] vyžaduje účast alespoň poloviny oprávněných voličů. V některých zemích se nadpoloviční účast vyžaduje například při přímé volbě presidenta. V některých státech, které kvóra předepisují, je předepsaná účast buď spíše formálním pozůstatkem (např. [[Lucembursko]]), může však někdy stát v cestě účinnému rozhodování (např. [[Itálie]]{{Zdroj?}}).

Tak např. v zemích sovětského bloku za dob [[komunismus|komunismu]] byla volební účast povinná a často dosahovala až „99,99 %“. Takto „volené“ a za chod veřejného života (formálně) zodpovědné orgány hlasovaly otevřeně. Ti, kteří (by) nehlasovalihlasovali jakjinak, než bylo očekáváno, (by) byli postiženi [[Trest|sankcemi]]. Podobně se chovaly [[fašismus|fašistické]] i [[nacismus|nacistické]] režimy, pokud vůbec parlamentní hlasování zachovaly.