Laetitia Ramolino: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Luckas-bot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.1) (robot přidal: ru:Рамолино, Летиция
ArthurBot (diskuse | příspěvky)
m Robot opravil přesměrování na Šlechtic - Změněn(y) odkaz(y) na Šlechta; kosmetické úpravy
Řádek 3:
 
== Život ==
Ramolinové byla rodina, která již 250 let sídlila na Korsice a pocházela z lombardského hraběcího rodu Collalto. Otec Laetitie velel vojenské posádce v Ajacciu a později byl generálním [[inspektor]]em silnic a mostů Korsiky. Když zemřel, vdala se jeho žena za švýcarského důstojníka ve francouzských službách Franze Fesche. Ze svazku se narodivší [[Joseph Fesch]], pozdější [[kardinál]], svou nevlastní sestru celý život účinně podporoval. Laetitia se vdala 2. června [[1764]] v Ajacciu za [[Carlo Buonaparte|Carla Buonaparte]], zchudlého korsického [[šlechticŠlechta|šlechtice]]e zabývajícího se advokacií a přítele [[Pascal Paoli|Pascala Paoliho]], vedoucí osobnosti boje za kosickou nezávislost. Svého muže provázela Laetitie během bojů r. [[1769]] těhotná a v náručí s malým synem [[Joseph Bonaparte|Josefem]] a prodělala nepředstavitelnou fyzickou i psychickou zátěž, zejména po ústupu po [[bitva u Ponte Nuovo|bitvě u Ponte Nuovo]] korsickými horami, což jistě spoluzapříčinilo předčasný překotný porod [[15. srpen|15. srpna]] [[1769]] - narození Napoleona.
 
Rodina zůstala na Korsice i po uzavření míru r. [[1769]] a díky uznání šlechtického titulu rodiny Francií a daňovým úlevám a dalším privilegiím mohla i ekonomicky prosperovat na slušné úrovni. Díky privilegiím mohli i synové Joseph a Napoleon studovat ve Francii na prestižních školách. Roku [[1785]] zemřel Carlo Buonaparte na rakovinu žaludku ve francouzském [[Montpellier]]. Vdova odmítla četné nabídky k sňatku a tvrdou rukou vychovávala své děti sama. Výrazně podporována byla svým synem Napoleonem, který jako mladý důstojník francouzské armády posílal veškeré peníze matce a sám žil v nuzných poměrech, pro odlehčení matce převzal výchovu svého bratra Louise osobně. Laetizia byla velmi zbožná, denně se účastnila bohoslužeb a přála si, aby její syn Josef se stal [[kněz]]em. V důsledku politických událostí byla nucena náhle v noci emigrovat s bratrem Feschem a čtyřmi dětmi do Francie a žila v [[Marseilles]] ve velmi skromných poměrech až do hvězdného vzestupu svého syna.
 
Její požadavky zůstaly celý živost pro Napoleona důležité, i když často docházelo k ostrým výměnám názorů mezi nimi. Zcela chladná zůstala ke své snaše [[Josephina Beauharnais|Josephině]]. Stranila se slavností a pompézních oslav, což vyústilo v její neúčast na korunovaci Napoleona a Josefiny. Založením velmi šetrná - v době nouze se šetrnost stala nutností - zůstala velmi spořivá celý život, což v pozdějších letech přešlo v lakotnost (i svým dětem půjčovala na vysoké úroky). Po pádu Napoleona odešla se svým nevlastním bratrem Josefem Feschem do [[Řím]]a, kde žila skromný život. V stáří trpěla částečnou ztrátou zraku. S hrdostí se dožila obnovení napoleonského kultu po [[Červencová revoluce|Červencové revoluci]] a její zvolání „císař stojí opět uprostřed Paříže“, kterým komentovala znovupostavení [[Vendomský sloup|Vendomského sloupu]] se stal pro bonapartisty morálním povzbuzením.
Řádek 25:
 
{{DEFAULTSORT:Ramolino, Laetitia}}
 
[[Kategorie:Narození 1750]]
[[Kategorie:Úmrtí 1836]]