Exegeze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Metody synchronní: překlepy |
m úpravy |
||
Řádek 9:
==Exegetické metody==
Exegeze (chápaná většinou ve smyslu exegeze racionální) používá k výkladu textu a jeho významu nejrůznějších metod, které ve svém celku umožňují pochopení poselství textu. Většinou se hovoří obecně o '''historicko-kritické metodě''', což je v podstatě souhrn několika metod, které exegetovi pomáhají odhalit význam. Metody zastřešené tímto
*''kritické'', neboť přistupují k posvátnému (v případě bible biblickému) textu jako k jakémukoli jinému literárnímu celku, který má svou historii a který prošel dlouhými dějinami vzniku a vývoje.
* ''historické'', nakolik zkoumají text z hlediska jeho historického vývoje a především z hlediska významu, jaký daný text měl v době svého vzniku.
Řádek 19:
===Metody synchronní===
* '''Jazyková a [[syntax|syntaktická]] analýza''' provádí rozbor struktury textu, použitý výběr lexikální zásoby a [[gramatika|gramatiky]] jazyka, spojení prvků textu (řazení vět), použité
* '''[[Sémantika|Sémantická]] analýza''' se zabývá významem jednotlivých slov či větších větných celků. Snaží se zachytit pole významů jednotlivých termínů a dle kontextu určit konkrétní význam použitých termínů v daném textu.
* '''Narativní analýza''' studuje text z hlediska výpravného, jeho dynamiku, vztahy mezi jednajícími postavami a změnu situace. Významným badatelem v tomto ohledu je např. [[Vladimír Propp]] a jeho podrobná narativní analýza ruských lidových pohádek.
Řádek 27:
===Metody diachronní===
* '''Literární analýza''' zkoumá, nakolik je daný text jednotný a v případě nejednotnosti v něm hledá použité prameny. Hlavní úkoly literární kritiky jsou dva: vymezit začátek a konec textové jednotky a stanovit míru její koherence čili souvislosti.
* '''Analýza tradic''' sleduje vývoj jednotlivých tradic, myšlenek a myšlenkových či náboženských představ časem a napříč různými texty.
* '''Analýza forem''' se zabývá literárními formami krátkých textů. Tyto danou [[kultura|kulturou]] přesně stanované formy slouží především k lepšímu předávání textu od člověka k člověku. Naopak každý text/literární celek tíhne při tradování ke schematizaci v rámci dané literární formy. Tzv. [[Formgeschichte]] neboli ''dějiny forem'' se podrobně zabývají především ústní tradicí (tradováním) krátkých textů před jejich písemným zaznamenáním a fixováním. Tato metoda se doplňuje se studiem literárních druhů.
| |||