Doktor práv: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m + odkaz
m upřesnění ref.
Řádek 5:
Původní, středověký význam [[latina|latinské]] zkratky titulu je ''juris utriusque doctor'', tedy [[doktor]] obojího [[právo|práva]] ([[římské právo|římského]] i [[kanonické právo|kanonického]]). Název pochází z [[boloňská univerzita|boloňské univerzity]], kde se učitelé římského práva označovali jako ''doctores legum''. To se pak rozšířilo i na další univerzity a díky pozdějšímu sloučení římskoprávních a církevněprávních studií došlo i ke spojení tohoto titulu s titulem učitelů kanonického práva ''doctores canonum et decretalium'' do od té doby jediného titulu ''doktora obojího práva''.<ref>[[Ottův slovník naučný]], heslo Doktor</ref>
 
První moderní úprava získání titulu doktora práv na českém území byla obsažena v [[Rakousko-Uhersko|rakouském]] ''rigorózním řádu pro fakulty věd právních a státních'' z roku 1872, který v mírně pozměněné podobě platil i po vzniku [[první republika|první republiky]].<ref>
Nařízení ze dne 15. dubna 1872, č. 57/1872 ř.z., kterýmž se universitám království a zemí v radě říšské zastoupených vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských (rigorosní řád pro fakulty věd právních a státních, arigorosní řád fakulty lékařské, rigorosní řád fakulty filosofické), ve znění nařízení vlády č. 324/1920 Sb.</ref> Každý student práv, který vykonal v průběhu studia jednu ze tří předepsaných státních zkoušek (historickoprávní, judiciální a státovědeckou) s prospěchem alespoň dobrým, mohl po každé z nich absolvovat i přísnou zkoušku doktorskou, neboli rigorózní. Zkušebními předměty u jednotlivých rigoróz byly:
* ''historickoprávní rigorózum'': právo římské, právo církevní, dějiny veřejného a soukromého práva ve střední Evropě a dějiny práva na území republiky Československé
* ''judiciální rigorózum'': právo občanské, právo obchodní a směnečné, civilní řízení soudní a právo trestní a řízení trestní