Vladislav I. Lokýtek: Porovnání verzí

Po smrti svého nepřítele [[Jindřich III. Hlohovský|Jindřicha Hlohovského]] v roce 1309 připojil Vladislav Lokýtek k Malopolsku v roce 1310 Velkopolsko a poté začal usilovat o získání královské koruny. Mimo jím držená polská území nadále ležely oblasti Slezska, Mazovska a [[Pomořansko|Pomoří]]. [[Papež]] s Vladislavovou korunovací dlouho otálel, protože si tím nechtěl znepřátelit Lokýtkova vlivného protivníka Jana Lucemburského. Lokýtek si nakonec přízeň papežské kurie naklonil zvýšením poplatku odváděného z polských zemí do [[Řím]]a (tzv. denár sv. Petra) ze tří denárů z každé polské rodiny na jeden denár z každé hlavy. Papež [[Jan XXII.]] poté s korunovací souhlasil a Vladislav Lokýtek byl [[20. leden|20. ledna]] [[1320]] slavnostně korunován ve [[Katedrála na Wawelu|wawelské katedrále]] v Krakově na polského krále. Polskému králi však nadále odporovala opolské, kujavské, mazovské a slezské knížectví. Slezská knížata se dokonce na přelomu 20. a 30. let [[14. století]] dobrovolně lenně zavazovala českému králi Janovi a proti Vladislavovi vystupovala nepřátelsky. Oblast Pomořanska za Vladislavovy vlády připadla expandujícímu Řádu německých rytířů podporovaného Janem Lucemburským, přičemž moc řádu v oblasti [[Balt]]u nadále rychle rostla a němečtí rytíři začali být pro existenci polského státu velkým nebezpečím. Toto ohrožení a odříznutí Polska od přístupu k moři vedlo Vladislava Lokýtka v roce [[1325]] k uzavření obranného spolku se sousedním [[Litevské velkoknížectví|Litevským velkoknížectvím]], které bylo s řádem rovněž v konfliktu. Spolek byl posílen sňatkem Lokýtkova syna a dědice Kazimíra s dcerou litevského knížete [[Gedymin]]a Aldonou (Annou). Podporu proti řádu a českému králi hledal Lokýtek také v Uhrách, kde s uherským králem Karlem I. Robertem z Anjou zasnoubil svou dceru Alžbětu.

Král Vladislav I. Lokýtek zemřel [[2. březen|2. března]] roku [[1333]] v Krakově a zanechal vládu nad Malopolskem a Velkopolskem svému synovi Kazimírovi, který se poté stal králem Kazimírem III..