Suchoj Su-33: Porovnání verzí

'''Suchoj Su-33''' ([[ASCC|V kódu NATO]] '''Flanker-D''') je palubní ruský víceúčelový [[stíhací letoun]] určený pro provoz na [[letadlová loď|letadlové lodi]]. Odvíjí se od letounu [[Suchoj Su-27]]. Kromě klasické výzbroje může nést [[Protilodní střela|protilodní rakety]] typu Moskit a rakety typu CH-31. Letoun má velice podobné parametry jako Su-27, od tohoto stroje se liší zejména „[[Kachna (letectví)|kachními křídly]]“ před hlavní nosnou plochou, přistávacím hákem a zkrácenou zadní plochou. Oproti některým konkurečním strojům dokáže ihned po startu stoupat z přistávací plochy bez použití katapultu.{{Fakt/dne|20110116112649}}▼

==Historie==▼

[[File:Su27K (Su33) DD-SD-99-06153.jpg|thumb|left|Su-33 na palubě lodi [[Admiral Kuzněcov]]]]▼

Vývoj letounu začal v roce [[1977]] v souladu s plánem [[SSSR|Sovětského svazu]] na stavbu flotily [[Letadlová loď|letadlových lodí]], které jsou v ruské terminologii známé jako ''těžké letadlové křižníky''. Z velkého množství palubních letounů určených pro sovetské letadlové lodě byly vybrány tři letouny : Su-27K, [[MiG-29]]K, [[Su-25]]UB a Jak-44. Zkoušky palubních letounů probíhaly na [[krym]]ském letišti Novofjodorovka na [[Ukrajina|Ukrajině]]. Zde bylo v roce 1980 vybudován zvláštní výcvikový komplex, známí též pod zkratkou NITKA, kde se nacvičovalo přistání pomocí záchytného systému s brzdícími lany. Technika vzletu se prováděla pomocí tzv. skokanského můstku. Ověřovaly se zde také metody navádění letounu na přistání včetně automatického přiblížení.▼

První vzlet letounu Su-27 byl proveden 28. srpna [[1982]]. Délka vzletu činila 230 metrů a letoun opustil můstek při rychlosti 232 km/h. Hmotnost letounu byla 18 200 kg. Postupně pak byla vzletová hmotnost zvyšována až na 32 000 kg. První informace o existenci námořní verze Su-27 uvedl na podzim 1988 americký admirál William O. Studeman. Su-33 bylo veřejně představeno až v roce 1995. Ke skutečnému operačnímu zařazení došlo v roce 1994 poté, co byly ukončeny státní zkoušky. Dnes operuje 24 letounů Su-33 ze základny na [[Kola (poloostrov)|poloostrově Kola]] a z paluby letadlového křižníka [[Admiral Kuzněcov]].▼

==Popis==▼

Sériové Su-33 se vyrábějí ve výrobním závodě v [[Komsomolsk na Amuru|Komsomolsku na Amuru]]. Drak letounu vychází z původního provedení Su-27, ale jeho aerodynamické schéma je doplněno vodorovnou přední plochou zavěšenou na modifikované části vírového přechodu křídla.▼

Oproti základní verzi je letoun vybaven hydraulikou pro složení křídel a [[VOP]]. Hlavní nohy mají menší kola a zesílenou vzpěru, která se stejně jako u základní verze zamyká do spodní části motorové gondoly. Přední podvozek má dvojitou montáž kol.▼

Vřeteno v zadní části trupu bylo z důvodu snížení rizika jeho úderu o palubu lodi zkráceno. Pod [[trup letadla|trupem]] je zavěšen sklopný přistávací hák čtyřhraného průřezu. Křídlo bylo vybaveno čtvrtým závěsníkem. Pilotní [[vystřelovací sedadlo|vystřelovací sedačka]] K-36 DM II je umístěna podobně jako u americké [[F-16]] se zvětšeným sklonem dozadu. Letoun může být vybaven přídavnou palivovou nádrží o obsahu 1 500 litrů LPH podvěšenou na předním podtrupovém závěsníku. Délka vzletu z paluby TAKR silou motorů je 100 metrů a rychlost odlepení odlepení dosahuje hodnoty 148 km/hod. Délka přistání za pomoci brzdících lan je 180 metrů. Přistávací rychlost 240 km/hod. První sériové verze byly vybaveny motory AL-31F. Novější série mají novější motory AL-35F.▼

==Výzbroj==▼

Základní výzbroj tvoří 30 mm kanon GŠ-301 umístěném na pravém náběhu křídla a kombinace střel R-60, R-73, R-27, R-77. Letoun může být vybaven protiradiolokačními střelami CH-31P nebo protilodní střelou CH-41 Moskit. Na letoun Su-33 je možné zavěsit také jadernou bombu AN-52 o síle 20 kt. TNT.▼

palubní verze Su-27 má 12 závěsných bodů:▼