Jan VII. Palaiologos: Porovnání verzí

 

Syn [[Andronikos IV.|Andronika IV.]] spoluvládce [[Jan V. Palaiologos|Jana V.]], kterého roku 1390 svrhl a sám se prohlásil císařem. Pro své politické cíle využíval splupráce s osmanským [[sultán]]em Bajezidem. Brzy byl však svržen svým strýcem [[Manuel II. Palaiologos|Manuelem II.]] Avšak roku [[1399]] ho Manuel jmenoval svým spoluvládcem a Jan mu kupodivu zachoval absolutni věrnost. V té době vyrazil císař Manuel na západ hledat pomoc proti [[Turci|Turkům]] a Janovi byla svěřena správa [[Konstantinopol]]e. Roku [[1402]] sultán [[Bajezid I.|Bajezid]] oblehl město, nabídl Janovi aby se vzdal a že oplátkou ušetří obyvatelstvo města drancování. Jan se však statečně držel dál. Město by bývalo padlo nebýt toho, že do [[Anatolie]] vtrhli [[Mongolové]] a sultán spěchal, aby svá území ubránil. Díky tomu byl konec říše oddálen o půl století.

 

Když jeho otec Andronikos IV uzurpoval trůn svého otce Jana V v roce 1376, Jan VII se stal spoluvládcem. V roce 1379 byli otec i syn svrženi a částečně oslepeni, ale Andronikos IV si podržel svůj císařský status a byla mu Janem V přidělena Selymbrie (Silivri) jako léno. Po smrti Andronika IV pravděpodobně nastoupil Jan VII jako jeho syn na otcovo místo.

14. dubna 1390 vypudil Jan VII svého děda Jana V z trůnu a vládl pět měsíců než byl Jan V znovunastolen svým synem Manuelem II s pomocí Republiky Benátské.

Po Manuelově návratu mu Jan VII svědomitě předal zpět moc a bylo mu umožněno usadit se na odpočinek v Thessalonikách po zbytek jeho života (mezi lety 1403 až 1408). Bylo mu též umožněno ponechat si císařský titul (Basileos). Spoluvládcem v nám neznámém roce (1404?) Jan učinil svého malého syna Andronika V (narozeného kolem roku 1400). Ten ale svého otce předešel a zemřel již roku 1407. Jan sám pak zemřel o rok později.

 

 

{{posloupnost|co=[[Seznam byzantských císařů|Byzantští císaři]]|