Pavel Dostál: Porovnání verzí

▲V prvním případě šlo o Dostálův pokus zrušit Náboženskou matici, která spravovala mimo jiné majetek katolických řádů zabraný komunistickým [[Československo|Československem]] v roce [[1950]], což katolická církev vnímala jako pokus formálně dokončit krádež řádového majetku a znemožnit jeho navrácení (řada majetku řádů i staršího majetku Matice, který byl v zásadě utvořen zabráním církevního majetku [[Josef II.|Josefem II.]], byla za [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] převedena na stát a matice o něj vedla soudní spory. Jejím zrušením by tak zanikl subjekt, který by měl právo tyto soudní spory vést a který měl povinnost využívat svého majetku k podpoře katolické církve). Ministr Dostál zastával názor, že majetek matice je státní majetek, který sice byl určen k církevním účelům, ale toto určení nebylo dáno zákonem a lze je proto změnit. Argumentoval též, že zrušení Matice navrhovali již lidovečtí ministři před ním a že matice už značnou část svého majetku převedla do vlastnictví katolické církve, že není finančně soběstačná a může být jako státní organizace zrušena, i když vede soudní pře se státem, a že ''nehodlá podporovat soudní spory, ve kterých by katolické církvi měl být vrácen majetek, který byl zabaven císařem Josefem II.''<ref>http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/047schuz/s047125.htm Interpelace ministra dostála v Parlamentu [[14. březen|14. března]] [[2002]]</ref> [[Nejvyšší správní soud]] zrušil Dostálovo rozhodnutí o zrušení Náboženské matice [[2. listopad]]u [[2006]] s tím, že ministr neměl pravomoc toto rozhodnutí vydat.

▲Druhou oblast napětí představoval fakt, že Pavel Dostál dvakrát přes odpor církví prosadil podobu [[církevní zákon|církevního zákona]] podle názoru církví nepřípustně omezující [[náboženská svoboda|náboženské svobody]], zejména pokud jde o zřizování [[církevní právnická osoba|církevních právnických osob]]. V prvním případě (zákon č. 3/2002 Sb.) [[Ústavní soud]] zrušil některé paragrafy zákona (nález Ústavního soudu č. 4/2003 Sb.<ref>http://spcp.prf.cuni.cz/lex/3-02a.htm</ref>), ministr Dostál však krátce před svojí smrtí prosadil další novelu, která podle církví obsahuje v podstatě totéž, co bylo v předchozí novele Ústavním soudem zrušeno. O této druhé novele, kterou se Dostálův nástupce [[Vítězslav Jandák]] neúspěšně pokoušel zrušit, Ústavní soud vydal rozhodnutí [[13. listopad]]u [[2007]], kdy nejtěsnějším možným poměrem (8:7) rozhodl, že zákon je v souladu s Ústavou.<ref>http://cs.christiantoday.com/article/sporna-novela-cirkevniho-zakona-plati-ustavni-soud-ji-nezrusil/9342.htm</ref> Zároveň ale vydal závazný výklad zákona, který je mnohem užší, než si Dostál a [[Jana Řepová|Řepová]] představovali a než ministerstvo kultury aplikovalo, neboť státu zakazuje posuzování věcných návrhů založení těchto církevních právnických osob (např. zda je vhodné či potřebné zakládat novou farnost nebo nemocnici) a jejich libovolné rušení a omezuje jeho roli na pouhou kontrolu základních formálních náležitostí (Ministerstvo kultury pod vedením Dostála a Řepové opakovaně neoprávněně odmítlo zaregistrovat církevní právnické osoby, v řadě případů pak k registraci došlo až poté, co si ji dané subjektu vynutily žalobou u Ústavního soudu, který opakovaně vyzýval ministerstvo, aby přestalo s porušováním zákonů v této oblasti, viz např. případ Charity Lipník nad Bečvou). Dostál (který prosazoval i právo státu na posuzování věcných aspektů založení nových právnických osob) u obou návrhů zastával názor, že nejde o porušování náboženské svobody, ale o přirozené a nutné podřízení [[církevní právnická osoba|církevních právnických osob]] českým zákonům.