Jan VI. Kantakuzenos: Porovnání verzí

Narodil se v Konstantinopoli[[Konstantinopol]]i jako sym [[Michael Kantakuzenos|Michaela Kantakuzena]], vládce Morey. V linii své matky [[Theodora Palaiologina Angelina|Theodory Palaiologiny Angeliny]] byl též následovníkem vládnoucí dynastie [[Palaiologové|Palaiologovců]]. S císařskou dynastií byl spřízněn přes svou ženu [[Eirene Asanina|Eirene Asaninu]], vzdálenou sestřenicí císaře [[Andronikos III.|Andronika III Palaiologa]]. Kantakuzenos se stal blízkým přítelem Andronika III. a byl jedním z hlavních podporovatelů Andronikova boje proti jeho dědovi [[Andronikos II.|Andronikovi II. Palaiologovci]]. Po nástupu Andronika III. na trůn byl pověřen vrchní správou dvorní administrativy. Po smrti císaře v roce [[1341]] byl Jan Kantakuzenos prohlášen regentem a ochráncem jeho, dosud devítiletého, syna [[Jan V. Palaiologos|Jana V. Palaiologa]].▼

Jan sám neměl císařské ambice a odmítl nechat se korunovat spolucísařem, ačkoli mu to bylo císařem Andronikem III několikrát nabídnuto. Po smrti Andronika znovu odmítl císařský trůn a trval na tom, že právoplatným následníkem je Jan V. a měl by převzít adminstrativní kontrolu nad impériem dokud mladý císař nedospěje. Bez ohledu na jeho věrnost a oddanost mladému císaři a jeho matce [[Anně Savojské]], jeho přátelství bylo narušeno jak žárlivostí Patriarchy Konstantinopole a jeho bývalého protegè Alexia Apokaukuse, tak paranoiou císařovny, která jej podezřívala z touhy po uzurpaci. Když Jan Kanatakuzenos odjel z Konstantinopole do Morey, jeho nepřátelé využili příležitosti k prohlášení Jana V císařem a k vydání rozkazu k rozpuštění Kantakuzenovy armády. Když tyto zprávy dostihly armádu ležící v Didymoteichonu v Thrákii, vojáci prohlásili Kantakuzena císařem a tím odstartovali občanskou válku mezi Janem Kantakuzenem a regentstvím v Konstantinopoli vedeným Annou Savojskou, Apokaukasem a Patriarchou.▼

Následná občanská válka trvala šest let, během nichž si obě strany konfliktu povolávaly na pomoc Srby, Bulhary a Osmanské Turky a nasazovali žoldnéře ze všech možných zemí. Právě a pouze s pomocí Osmanských Turků nakonec dotáhl Jan VI. Kantakuzenus válku do konce ve svůj prospěch.▼

'''==Vláda'''==▼

V roce [[1347]] triumfálně vstoupil do Konstantinopole s armádou 1000 mužů a donutil své oponenty k uspořádání ve kterém se stal spoluvládcem Jana V Palaiologa a jediným vládcem říše po dobu dětství malého císaře.▼

V roce [[1353]] učinil svého syna [[Matthiase Kantakuzena]] spolucísařem.▼

V průběhu tohoto období, již rozpadnuvší se redukováno pouze na úzké území, bylo napadáno ze všech stran. Vedena byla neúspěspěšná válka s Janovany a jejich kolonií v Galatě - v Konstantinopoli samotné. Pozdější účast ve válce mezi Benátkami a Janovem také nepřinesla konkrétní výsledky a byla ukončena smlouvou s Janovem roku [[1352]]. Následovala válka se Srbskem, které v té době výrazně expandovalo na severovýchodní hranici. Nebezpečná aliance s Osmanskými Turky vedla ke konci jeho vlády k prvnímu Tureckému záboru v Evropě, v Gallipoli v Thrákii. V roce [[1349]] vyslal nově postavenou flotilu devíti velkých válečných lodí a stovky menších proti Janovanům, ale celá byla zajata. Poté v roce [[1351]] podpořil Benátky v boji proti Janovu dalšími 12 loděmi, ale flotila byla poražena.▼

Jeho Historie, kterou sepsal pod jménem Christodulos ve čtyřech knihách, se zabývá lety [[1320]] až [[1356]]. Jako ospravedlnění vlastních činů musí být přijímána s rezervou. Naštěstí ji můžeme doplnit a korigovat prací jeho současníka Nikefora Gregorase. Jeho Historie je významná svou skladbou a uceleností, události jsou řazeny okolo hlavní postavy v osobě autora, ale informace, kterých sám osobně nebyl svědkem, jsou nepřesné. Kantakuzenos také sepsal obranu Hésychasmu, řecké mystické doktríny.▼