Poddanství: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Rv na verzi od Kacíře, copyvio z http://pripravyblog.blog.cz/0809/zivot-poddanych a mazání původního textu
Řádek 1:
'''Poddaný''' měl povinnosti vůči [[vrchnost]]i, [[stát]]u a [[církev|církvi]]. Nejstarší povinností byl '''[[ourok]]''', který původně převládal. Další povinností byla '''[[robota]]''', která zpočátku byla okrajová, a naturálie, většinou jisté množství obilí.
Většina venkovského obyvatelstva nebyla osobně svobodná.Nebyli "volní" tedy žili jako nevolníci.Někdy též říkáme,že byli i se svou rodinou poddanými.Poddaní se nesměli bez svolení svého pána neboli vrchnosti ženit,vdávat ani stěhovat.Museli žádat souhlas,když chtěli své dítě dát do učení na nějaké řemeslo nebo studie.Sedlák nesměl opustit své pole.Nesměl ho prodat nebo jiné koupit.Poddanísi často nebyli jisti ani životem.Kromě Boha se neměli ke komu obracet o pomoc.Museli vrchnosti a panovníkovi odevzdávat velkou část toho, co vypěstovali.Vedle toho byli nuceni ještě chodit pracovat (robotovat)na pole vrchnosti.Často zde pracovali i se svým dobytkem.V době setí,žní a sklizně sena,museli poddaní robotovat až 6 dní v týdnu.Přitom v neděli a o svátcích chodili na bohoslužby do kostela,a tak jim nezbýval čas na vlastní políčka.Co si sami vypěstovali,bylo pro ně jedíným zdrojem obživy.Proto v neúrodných letech často hladověli.K tomu všemu byli ještě povinováni vojenskou službou.Ta trvala několik let a mnohdy byla i na celý život.Jen ti,kteří měli dost peněz,se mohli z vojny vykoupit.Práci na panstvích řídili úředníci a drábi.S lidmi zacházeli nelidsky a tyransky.Ale třebaže měli poddaní se svou vrchnosí takové trápení,málokdy se postavili na odpor.Věřili,že panovník a vrchnost jim vládne z milosti Boží,že je musí poslouchat.Domnívali se,že kdyby proti nim vystoupili,byl by to velký hřích.Přesto na některých panstvích odmítali sedláci čas od času robotovat. Ze zoufalství se vyzbrojili kosami a jiným pracovním nářadím a táhli proti vrchnosti.Docházelo k nim totiž nejednotně,v nestejnou dobu a dostatečné výzbroje.Proti dobře vycvičeným a dokonale vyzbrojeným císařským oddílům nemohli sedláci uspět.Následovali kruté tresty.Mnozí s povstalců byli popraveni.Násilí vítězilo....
 
Ourok byl určený na věčné časy a [[valorizace|nevalorizoval]] se, stejně tak naturálie. V důsledku [[inflace]] ztrácel časem hodnotu, což [[šlechta]] kompenzovala navyšováním robotních povinností, které inflaci nepodléhaly.
 
Ourok, robota a naturálie (tzv. osep) byly povinnosti vůči vrchnosti. Státu se odváděla [[státní daň]], která od [[třicetiletá válka|třicetileté války]] do konce vlády [[Marie Terezie]] tragicky narostla především v důsledku habsburských válek proti [[Turek|Turkům]] i jinde v [[Evropa|Evropě]]. Církvi se odváděl [[desátek]], což bylo ve skutečnosti méně než desetina úrody a jednalo se o nejlehčí břemeno. Byla-li náhodou vrchností [[královská komora]] či církev, šly jim pochopitelně i příjmy z ouroku a roboty. Dále se odváděly i platy učiteli, pokud nějaký byl (vždy u fary).
 
V průběhu staletí doznaly změn i poddanské povinnosti, zejména vůči vrchnosti. I nadále zůstávaly rozděleny na peněžní, naturální a robotní, docházelo však například k přesunu termínu splatnosti peněžních dávek nebo k [[reluice|reluici]] nebo k přesnějšímu vymezení roboty a objevily se i povinnosti nové. V rámci roboty také ti bohatší museli pracovat na poli se svým dobytkem. Také obzvlášť v 16. a 17. století přibyl tzv. přímus. Jednalo se o nucený odběr zboží, které vyrobily vrchnostenské podniky (např. pivo). Další povinností bylo i nucené využívání jen vrchnostenských podniků, kupř. pily, mlýny, krčmy ap.
 
Faktický stav poddaných po třicetileté válce se moderním jazykem nazývá [[nevolnictví]]. Tento pojem je však sporný, protože někteří nevolnictví považují za stav otroků, což nikdy poddaný v Čechách nebyl, přestože k tomu neměl daleko.
 
V [[Rakouské císařství|Rakouském císařství]] bylo poddanství zrušeno [[7. září]] [[1848]] v době probíhající [[Revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství|revoluce]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Štaif|jméno=Jiří|odkaz na autora=Jiří Štaif|titul=Revoluční léta 1848–1849 a české země|vydání=1|místo=Praha|vydavatel=Historický ústav ČSAV|rok=1990|isbn=80-85268-01-9|poznámka=|strany=103–109|jazyk=}}</ref>
 
== Reference ==
<references />
 
{{Pahýl}}
 
[[Kategorie:Právní dějiny]]
[[Kategorie:Právní vztahy]]
[[Kategorie:Společenské systémy]]
 
[[de:Erbuntertänigkeit]]