Antifašistická rada národního osvobození Jugoslávie: Porovnání verzí

* Král [[Petr II. Karađorđević|Petar II. Karađorđević]] neusedne na trůn a nenavrátí se do vlasti do okamžiku, než se v [[referendum|referendu]] rozhodne o statusu [[monarchie]].
 
Většina obyvatelstva v Jugoslávii paradoxně přístup partyzánů podpořila. Kromě toho, že se totiž ukázal Tito se svými bojovníky jako rozhodná síla proti fašistům, byla také většina lidu ze starého království zklamána a naděje nové a lepší společnosti v něm vzbudily pozitivní odezvu.
[[Sovětský svaz|Sovětská]] strana, na kterou partyzáni spoléhali, byla silně znepokojena skutečností, že se o tomto zasedání nedozvěděla. Západní spojenci rozhodnutí AVNOJe podpořili, neboť museli uznat skutečnost, že se jednalo o radu jediné organizace, která byla schopná proti fašistům aktivně bojovat. Navíc partyzáni získávali již delší dobu nejen morální, ale i materiální podporu ze strany západních spojenců.
 
[[Sovětský svaz|Sovětská]] strana, na kterou partyzáni spoléhali, byla silně znepokojena skutečností, že se o tomto zasedání nedozvěděla. Moskva vedla politiku sice jinou, nakonec ale partyzánské hnutí přecijen podrželi a uznali, neboť se jednalo o komunistickou sílu - a podpora jakékoliv jiné organizace (například [[četnici|četniků]]) by mohla vést k pro SSSR horšímu výsledku, např. obnovení původního uspářádní státu. Západní spojenci rozhodnutí AVNOJe podpořili, neboť museli uznat skutečnost, že se jednalo o radu jediné organizace, která byla schopná proti fašistům aktivně bojovat. Navíc partyzáni získávali již delší dobu nejen morální, ale i materiální podporu zez jejich strany západních spojenců.
 
V souvislosti s projektem federalizace byly zřízeny další rady pro jednotlivé budoucí [[svazová republika|svazové republiky]], které se staly de facto zárodky budoucích orgánů těchto celků. Měly víceméně stejný název, avšak se nazývaly Zemské antifašistické rady (Zemsko antifašističko vijeće...).