Bitva u Towtonu: Porovnání verzí

| image = [[Soubor:Roses-YorkRichard victoryCaton Woodville's The Battle of Towton.svgjpg|200px280px|Bitva u Towtonu, podle představy [[Richard Caton Woodville|Richarda Catona Woodvilla]]]]

| síla1 = 20 000 -– 36 000

| ztráty1 = 5 000 -– 12 000

| síla2 = 25 000 -– 42 000

| ztráty2 = 8 000 -– 20 000

Předpokládá se, že se bitvy účastnilo 50 000 a možná i 100 000 vojáků, včetně 28  lordů, hlavně [[Lancasterové|Lancasterů]]. Nejčastěji se uvádí, že Lancasterů bylo 42 000 a [[Yorkové|Yorků]] 36 000. Částečnou příčinou tak velkých ztrát bylo to, že obě strany se rozhodly neposkytovat žádnou [[milost]].

[[Eduard IV.|Eduardovo]] vojsko vyrazilo směrem na sever ve třech formacích vedených [[Richard Neville (16. hrabě z Warwicku)|Richardem, hrabětem z Warwicku]], jeho strýcem [[Vilém Neville (1. hrabě z Kentu)|lordem Fauconbergem]] a Eduardem samotným. Lancasterové, aby zpomalili postup nepřátelského vojska, zničili [[most]] u Ferrybridge. Yorkové v místě původního mostu postavili dočasný most. [[29. březen|29. března]] se začali přes tento most ve velmi nepříjemném počasí (foukal studený vítr a padal sníh) přesouvat na druhý břeh řeky.

Yorská armáda postupovala k místu boje tak, že Eduard velel centru vojska, Warwick pravému křídlu a Fauconberg levému. Další yorské posily vedené vévodou z [[Norfolk (anglické hrabství)|Norfolku]] měly zpoždění a stále ještě se přesouvaly k místu boje. Lancasterské vojsko obsadilo vyvýšenou plošinu, která byla na pravé straně ohraničena řekou. Jejich velitelem byl [[Jindřich Beaufort (3. vévoda ze Somersetu)|Jindřich, vévoda ze Somersetu]], který velel centru armády, [[Jindřich Percy (3. hrabě z Northumberlandu)|Jindřich, hrabě z Northumberlandu]] velel pravému křídlu a Jindřich, vévoda z Exeteru velel levému křídlu.

I když Lancasterové zaujali lepší pozici s dobrými podmínkami pro jejich [[Lukostřelba|lučištníky]] a Yorkové museli při útoku stoupat do kopce, jejich nevýhodou byl špatný vítr. Yorští lukostřelci měli vítr v zádech a tak přečíslili sílu nepřítele, který byl navíc oslněn odrazem světla od sněhu. Několik oddílů yorských lukostřelců vystřelilo své šípy na protivníka a potéstáhli se v momentě, kdy Lancasterové chtěli střelbu opětovat, se stáhli. Poté znovu vyrazili dopředu a sbírali šípy[[šíp]]y nepřátel, které skončily vlivempůsobením nepříznivého větru před jejich přední linií. Netrpěliví Lancasterové vyrazili dopředu, aby zaútočili na své nepřátelé, místo aby se neustále chránili před šípy protivníka, ale tím zároveň ztratili výhodnou pozici na návrší.

Když byl zahájen boj zblízka, byl velmi intenzívní a vojáci museli několikrát dokonce přerušit boj, aby odstranili [[Mrtvola|mrtvá těla]] z cesty k nepříteli. Boj trval několik hodin, aniž by některá strana získávala vítězství na svou stranu až do časného odpoledne, kdy dorazil Norfolk s čerstvými vojáky a posílil pravé křídlo Yorků. Levé křídlo Lancasterů tak muselo vzdorovat přesile a začalo v tomto úseku ustupovat. Někteří Lancasterové se pokusili utéci směrem na Tadcaster, ale většina byla zatlačena doprava směrem na řeku.

Ustupující vojáci Lancasterské armády, kteří odhazovali brnění a zbraně, aby mohli rychleji utíkat, byli snadným terčem Yorského jezdectva. Velká část Lancasterských velitelů se zachránila, ale vévoda z Northumberlandu[[Northumberland]]u padl. Poté co zbytky Lancasterského vojska dorazily v panice do Yorku, královna [[Markéta z Anjou|Markéta]], [[Jindřich VI. Anglický|Jindřich VI.]] a Somerset uprchli do [[Skotsko|Skotska]].