|
Cílem EU je vytvoření společného trhu a [[Hospodářská a měnová unie|hospodářské a měnové unie]], podpora rozvoje a růstu [[hospodářství]], zaměstnanosti, [[konkurenceschopnost]]i a zlepšování životní úrovně a kvality [[životní prostředí|životního prostředí]]. K zabezpečení těchto cílů slouží čtyři základní svobody [[Jednotný vnitřní trh Evropské unie|vnitřního trhu]]: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu, a dále společné [[#Politiky Evropské unie|politiky Evropské unie]] například v oblastech hospodářské soutěže, společné vnější obchodní politiky a zemědělství.
evropská unie je největší píčovina na tomhle skurvenym světě
== Dějiny ==
{{podrobně|Dějiny Evropské unie}}
Snaha o prevenci hrůz [[druhá světová válka|druhé světové války]], ale také jako prostředek dohledu nad dalším případným německým zbrojením, uzavřelo šest západoevropských států v dubnu 1951 Pařížskou smlouvu, která založila '''[[Evropské společenství uhlí a oceli]]''' (Montánní unie, ESUO). Tato dohoda vstoupila v platnost v roce 1952. Právě uhlí a ocel byly považovány za hlavní strategické suroviny té doby. Základem této smlouvy byl tzv. [[Schumanův plán]], který [[9. květen|9. května]] [[1950]] předložil francouzský ministr zahraničních věcí [[Robert Schuman]].<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://europa.eu/abc/symbols/9-may/decl_cs.htm | titul = Deklarace z 9. května 1950 | vydavatel = EUROPA, portál evropských institucí}}</ref>
V březnu 1957 pak tyto státy uzavřely další – tzv. [[Římské smlouvy]], kterými vzniklo '''[[Evropské hospodářské společenství]]''' (EHS) a '''[[Evropské společenství pro atomovou energii]]''' (EUROATOM). Jelikož se koncepce nadstátního řízení osvědčila v rámci činnost ESUO, byl stejný model zvolen i pro práci v nově vzniklých organizacích.<ref name="tyc10_20">{{Citace monografie | příjmení = Týč | jméno = Vladimír | titul = Základy práva Evropské unie pro ekonomy | vydání = 6 | vydavatel = Leges | místo = Praha | rok = 2010 | počet stran = 301 | strany = 20 | isbn = 978-80-87212-60-8 | poznámka = [dále jen Týč (2010)]}}</ref>
Po 1. červenci 1967 se po [[Slučovací smlouva|sloučení]] tří společenství (ESUO, EHS a Euroatom) začalo hovořit o '''Evropských společenstvích''' (ES). Počátkem sedmdesátých let, v době [[Ropný šok|ropné krize]], se ES poprvé rozšiřují. K Spolkové republice Německo (SRN), Francii, Itálii, Belgii, Lucembursku a Nizozemí se k 1. lednu 1973 přidalo Spojené království, Irsko a Dánsko. Desátým členem je od 1. ledna 1981 Řecko a k 1. lednu 1986 přistoupilo Španělsko a Portugalsko.
[[Jednotný evropský akt]] (JEA), jehož východiskem byla Bílá kniha Komise specifikující přibližně tři sta opatření směřujících k zajištění jednotného vnitřního trhu, znamenal změnu strategie a přístupu k harmonizaci práva.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Jednotný evropský akt: Právní úprava a její změny | url = http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=156&typ=r&levelid=eu_113.htm | datum aktualizace = 2004-05-01 | datum přístupu = 2011-01-26}}</ref><ref>{{Citace monografie | příjmení = Týč | jméno = Vladimír | titul = Základy práva Evropské unie pro ekonomy | vydání = 5 | typ vydání = aktualiz | vydavatel = Linde | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 287 | strany = 179 | isbn = 80-7201-631-8 | poznámka = [dále jen Týč (2006)]}}</ref> Ve stejné době, ačkoliv odlišnou formou, a to prostřednictvím mezinárodní smlouvy, se Francie, SRN, Belgie, Nizozemí a Lucembursko rozhodli řešit otázku fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb. V roce 1985 tak byla přijata Schengenská dohoda o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích. V roce 1990 byla podepsána i druhá Schengenská dohoda (Schengenská prováděcí úmluva), jež vstoupila v platnost v roce 1995. Tyto dvě dohody a jejich další prováděcí předpisy jsou souhrnně označovány za ''Schengenské acquis''. Byl tak vytvořen [[Schengenský prostor]], v němž se zboží a osoby mohou pohybovat v zásadě bez omezení.<ref name="tyc10_204205">Týč (2010). 204–205. </ref>
[[Maastrichtská smlouva]] oficiálně zavedla pojem [[Evropská unie]] pro zastřešení tří Společenství bez založení její [[právní subjektivita|právní subjektivity]] a zavedla [[Tři pilíře Evropské unie|tři pilíře EU]] – první pilíř zahrnoval otázky komunitární mající v zásadě vztah ke třem Společenstvím, druhý pilíř představoval [[Společná zahraniční a bezpečnostní politika|společnou zahraniční a bezpečnostní politiku]] a třetí [[Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech|policejní a justiční spolupráci]]. Druhý a třetí pilíř byly nekomunitární, což znamenalo, že komunitární orgány v těchto oblastech nemohly přijímat sekundární právo.<ref name="tyc254255">Týč (2006). s. 254–255. </ref><ref name="V24-25">{{Citace monografie | příjmení = Valdhans | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Valdhans | titul = Právní úprava mimosmluvních závazků s mezinárodním prvkem v České republice | url = http://is.muni.cz/th/13652/pravf_r/Valdhans_rigorozni_prace.pdf | dostupnost = Dostupné online | vydavatel = Masarykova univerzita | místo = Brno | rok = 2009 | počet stran = 140 | strany = 24-25| poznámka = [dále jen Valdhans (2009)]}}</ref> Pilířová struktura EU zanikla účinností Lisabonské smlouvy.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Lebeda | jméno = Václav | titul = 10 věcí, které Lisabonská smlouva přináší | periodikum = Policy Brief | datum vydání = 2009-02 | strany = 1 | url = http://www.evropskehodnoty.cz/images/downloads/EH_PolicyBrief0209_Lisabon.pdf}}</ref> Maastrichtská smlouva nastavila novou proceduru přijímání předpisů, spolurozhodování, zavedla nové politiky a institut občanství EU. Přinesla také změnu do fungování EHS, když došlo k vypuštění slova hospodářská.
V roce 1995 došlo k rozšíření EU o Rakousko, Finsko a Švédsko.
Proces postupoval dál, a tak byla v červenci 1997 uzavřena [[Amsterodamská smlouva]], která tzv. Schengenské acquis začlenila do práva EU, posílila pravomoci Evropského parlamentu, zavedla princip flexibility a ze třetího pilíře do prvního přesunula oblast justiční spolupráce v civilních věcech. Vznikl tak [[Evropský justiční prostor v civilních otázkách]] jako základ pozdějšího [[prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti|prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti]].<ref name="tyc10_23207">Týč (2010). 23, 207. </ref>
S ohledem na blížící se přistoupení dalších států byla přijata [[Smlouva z Nice]] (2001), která měla přizpůsobit instituce EU novému počtu členů. Předpokládalo se snížení počtu komisařů, posílení pozic větších států, rozšíření oblastí rozhodovaných kvalifikovanou většinou.<ref name="tyc10_23">Týč (2010). 23. </ref>
Všechny předchozí smlouvy měla nahradit [[Smlouva o Ústavě pro Evropu]]. Ta počítala s nahrazením Evropského společenství Evropskou unií, jež by měla právní subjektivitu. Smlouva o Ústavě pro Evropu měla státoprávní charakter: počítala se zavedením termínů blízkých vnitrostátnímu právu (zákony, rámcové zákony) a vytvořením funkcí typických pro stát (prezident). Smlouva byla však odmítnuta referendy ve Francii a Nizozemí.<ref name="tyc10_24">Týč (2010). 24. </ref>
Následně byla připravena nová smlouva – [[Lisabonská smlouva|Lisabonská]], jejímž základem byla právě odmítnutá Smlouva o Ústavě pro Evropu, z níž byly odstraněny sporné instituty. Lisabonská smlouva je další novelizační smlouvou, jako Jednotný evropský akt, Maastrichtská smlouva, Amsterodamská smlouva a Smlouva z Nice. Lisabonská smlouva změnila obsah Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství, jež byla přejmenována na Smlouvu o fungování Evropské unie. Evropské společenství (býv. EHS) přestalo existovat, jeho právním nástupcem je EU. Z bývalých tří společenství zůstal již jen Euroatom, neboť ESUO zaniklo v roce 2002, když uplynulo padesátileté období, na které bylo Pařížskou smlouvou uzavřeno.
{{EU-timeline}}
== Členství ==
|
