Verze z 18. 4. 2011, 22:47 editovat 94.113.42.169 (diskuse) →‎Literatura ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 4. 2011, 10:12 editovat zrušit editaci JAnDbot (diskuse \| příspěvky) Roboti 1 711 609 editací m r2.5.2) (robot přidal: ca:Iconografia, nn:Ikonografi; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 8: Nejstarší pokusy o ikonografický rozbor nalezneme již v pozdní antické literatuře druhého století. Šlo o popisy uměleckých děl s morálním ponaučením, které se nazývaly ekfraseis a sloužily k pobavení čtenáře. V období středověku nenajdeme mnoho zmínek o podobných pokusech o popis obrazu, zabývali se jí zejména teologové např. Sv. Augustýn, Sv. Ambrož, Theodulf, Adembrand a další. Podle nich mělo sloužit umění především ke vzdělávání. Avšak v období renesance se stal ikonografický popis (tehdy nazýván iconologia) základní výbavou nejen výtvarníků, ale i básníků a rétorů. Stěžejní prací tohoto období se stala ikonologická encyklopedie Iconologia Cesareho Rypy z roku 1593. Jako samostatná odborná disciplína se ikonografie v teorii umění začíná prosazovat a rozvíjet na přelomu 19. a 20. století díky zájmu o výtvarná díla ze předchozích období, zejména díky zájmu o středověk v období romantismu. V meziválečném období se již prosadila do oboru dějiny umění natrvalo a především díky nové metodické škole dějin umění se prosadila po druhé světové válce jako jeden z hlavních metodických postupů. Na kritickou ikonologii, jak ji pojmenoval její zakladatel Aby M. Warburg, měla vliv kulturní historie a sociální psychologie. Erwin Panofsky, žák toho německého historika umění, ji metodologicky ukotvil a kodifikoval. Vycházel přitom především z teorie umění Vídeňské školy. == Význam uměleckého díla == Řádek 23: Interpretovat ikonografickým způsobem můžeme jakékoliv výtvarné dílo, protože nejde o kvalitativní hodnocení. Hlavním úkolem ikonografie je určit co je na výtvarném díle zobrazeno a poté se snažit určit hlubší význam díla, tedy co autor dílem chtěl říci. Tento proces zahrnuje podle Panofského tři fáze: 1. '''Předikonografický popis''' zahrnuje naše senzibilní vnímání. Jde o pseudo-formální analýzu, která pracuje se stylem a snaží se zachytit přirozený význam. Přistupujeme k obrazu zcela subjektivně a popisujeme pouze to, co na obraze vidíme. 2. Při '''ikonografické analýze''' již musíme mít nějaké kulturní povědomí a popis je inteligibilní. Jde totiž o analýzu literárních pramenů, pojmů a interpretaci. Zjišťujeme konvenční význam. Řádek 55: === Symbol === '''Symbol''' (z řečtiny symbolon – něco spojujícího) ve výtvarném umění předmět (v širším smyslu), rostlina, zvíře nebo znak (číslo, písmeno, gesto ruky etc.), které v určitém kontextu mají hlubší význam. Tematice symbolu a alegorie ve středověku se věnuje vedle jiných autorů také Umberto Eco (Eco Umberto: Umění a krása ve středověké estetice, Argo Praha 1998) === Emblém === '''Emblém''' (z řečtiny znamení) je výtvarně-literární umělecká forma, která spojením slova a obrazu vytváří uzavřený alegorický celek. Emblém se skládá z obrazu (ikon, pictura, imago), krátkého výstižného nápisu (lemma, motto, inscriptio, sentencia) a obsáhlejší výkladu prózou nebo veršem (epigram, subscriptio), který interpretuje znázorněný výjev a motto. Úkolem (záměrem) těchto tří součástí emblému je podat určitou abstraktní (moralistně či didaktickou) ideu nebo pojem, příp. nějakou obecněji platnou myšlenek. Řádek 74: * Rywiková, D. Úvod do křesťanské ikonografie. Ostrava 2006. * Lubomír Konečný, Mezi textem a obrazem: Miscellanea z historie emblematiky. Praha 2002. * Ernst H. Gombrich, Icones Symbolicae: Philosophies of Symbolism and their Bearing on Art. in: Symbolic Images. Studies in the Art of the Renaissance II. Oxford 1978, s. 123–195. * H. Wentzel, heslo Attribut, in: Reallexikon zur Deutschen Kunsgeschichte (dále jen RDK) 1, Stuttgart 1937. * J. Held, heslo Allegorie, in: RDK 1, 1937. Řádek 80: Ikonologie a ikonografie, odborná terminologie, slovníky a přehledy: * Gombrich Ernst Hans: Umění a iluze, Odeon Praha 1985 * Panofsky Erwin: Význam ve výtvarném umění, Odeon Praha 1981 * Benoist Luc: Znaky, symboly a mýty, Victoria Publishing Praha 1995 * Biedermann Hans: Lexikon symbolov, Obzor Bratislava 1992 * Fontana David: Tajemný jazyk symbolů, Paseka Praha 1994 * Hall James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Mladá fronta Praha 1991 * Attwater Donald: Slovník svatých, Papyrus a Jeva Vimperk - Praha 1993 * [[Oldřich J. Blažíček\|Blažíček Oldřich J.]]: Slovník památkové péče, STN Praha 1962 (nové vyd. s dr. Kropáčkem) * Heinz-Mohr Gerd: Lexikon symbolů. Obrazy a znaky křesťanského umění, Volvox Globator Praha 1999 * Herout Jaroslav: Staletí kolem nás (přehled stavebních slohů), Orbis Praha 1963 (a nová vyd.) * Herout Jaroslav: Slabikář návštěvníků památek, SSPPOP Praha 1980 * kol. aut.: Malířské umění od A do Z (velký reprezentativní slovník), Rebo Productions Praha 1995 * Kirschbaum Engelbert et al.: Lexikon der christlichen Ikonographie, několik dílů * Mráz Bohumír - Mrázová Marcela: Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1988 * [[Emanuel Poche\|Poche Emanuel]] a kol.: Encyklopedie českého výtvarného umění, Academia Praha 1975 * Royt Jan: Slovník biblické ikonografie, Karolinum Praha 2006 * Royt Jan - Šedinová Hana, Slovník symbolů, Maldá fronta Praha 2001 * Schiller Gertrud, Ikonographie der christlichen Kunst - několik dílů vyd. během posl. čtvrtiny 20. stol. * Šabouk Sáva a kol.: Encyklopedie světového malířství, Academia Praha 1975 * Šidlovský Evermod G.: Svět liturgie, Slovník základní církevní terminologie, Klášter premonstrátů na Strahově 1991 * Trojan Raul - Mráz Bohumír: Malý slovník výtvarného umění, SPN Praha 1990 * Ziehr Wilhelm: Kříž (symbol, zobrazování, význam). Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997 == Externí odkazy == * http://leccos.com/index.php/clanky/ikonografie * http://ikonografie.sweb.cz/ [[Kategorie:Umění]] [[ca:Iconografia]] [[de:Ikonografie]] [[en:Iconography]] Řádek 125: [[ja:図像学]] [[nl:Iconografie]] [[nn:Ikonografi]] [[no:Ikonografi]] [[pl:Ikonografia]]

Ikonografie: Porovnání verzí