Výhybka: Porovnání verzí

Výhybky na [[Ozubnicová dráha|ozubnicových drahách]] mohou, ale nemusí být opatřeny ozubnicí. Záleží jednak na sklonu, v jakém se výhybka nachází, a na vozidlech, zda mají pohon pouze ozubnicový, nebo i adhezní. Pokud je výhybka opatřena ozubnicí, je třeba vyřešit plynulý záběr ozubeného kola v celé délce výhybky. Soustava Riggenbachova, Strubova, jednoduchá ozubnice Abtova řeší křížení s kolejnicí druhého směru odsunutím části kolejnice a nasunutím ozubnice, stejně tak má ozubnice pohyblivou část v místě jazyků. V případě Abtovy dvojité a trojité ozubnice se počet pohyblivých částí omezuje - tato soustava vystačí pouze s pohyblivým hřebenem v místě křížení s kolejnicí ve střední části výhybky. Princip je následující: Uvažujme dvojitý hřeben a lokomotivu odbočující na výhybce vpravo. V místě jazyků se oba hřebeny rozdělí - lokomotiva využívá pouze pravý, levý, který pokračuje přímo, vyjde ze záběru. Jsou-li již hřebeny dostatečně vzdáleny, objeví se znovu levý hřeben a zanedlouho končí pravý. Ozubené kolo zabírá do pohyblivé části hřebene, která je nyní přitisknuta ke kolejnici opačného směru, kterou ozubnice kříží. Přesto hřeben uhýbá a dostává se mimo záběr kola. Zároveň se ovšem postupně dostává do záběru pohyblivá část pravého hřebene, která je ke kolejnici přitisknuta z druhé strany. Poté se opět přidává levý hřeben (na méně frekventovaných kolejích může být vynechán) a dále již pokračuje klasická ozubnice. Zvláštním případem je ozubnice Locherova, jejíž hřeben neumožňuje stavbu klasických výhybek, které jsou nahrazeny přesuvnami a otočnými konstrukcemi.