Československo: Porovnání verzí

 

[[Soubor:Tomáš Garrigue Masaryk 1925.PNG|thumb|[[Tomáš Garrigue Masaryk]]]]

 

Po [[Vznik Československa|vzniku Československa]] bylo snahou{{Fakt/dne|20100908163926}} zakladatelů Československa - reprezentovaných například [[Tomáš Garrigue Masaryk|T.G. Masarykem]], [[Edvard Beneš|E. Benešem]], [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánikem]] a dalšími - vytvořit jednotný,demokratický, [[centralismus|centralistický]] „[[národní stát]]“ založený na ideji [[čechoslovakismus|čechoslovakismu]], příkladem a garantem se stala [[Francie]].

Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - [[čeština|česky]], [[němčina|německy]], [[slovenština|slovensky]], [[maďarština|maďarsky]], [[polština|polsky]], [[rusínština|rusínsky]] a dalšími nářečími [[ukrajinština|ukrajinštiny]]. Mezi další jazyky patřily [[jidiš]], [[rómština]], [[rumunština]] a jejich nářečí.

Tehdy navrhované{{Chybí zdroj}} [[federace|federativní]] uspořádání s integrací menšin, podle příkladu [[Švýcarsko|Švýcarské]] [[konfederace]], bylo zakladateli ČSR odmítnuto. Státotvorným národem byl prohlášen národ [[čechoslovakismus|československý]] a státním jazykem se stal jazyk československý (v podobě [[čeština|češtiny]] a [[slovenština|slovenštiny]]). Češi a Slováci byli vnímáni jako dvě větve jednoho politického národa, který populačně dominoval meziválečnému Československu. Slováci jako samostatný národ by byli v tehdejším Československu až třetí nejpočetnější národností, po Češích a Němcích.