Kamila Ženatá: Porovnání verzí

Odebráno 5 531 bajtů ,  před 9 lety
m
revert, Wikipedie je encyklopedie, ne časopis – interview tu těžko může být
m (revert, Wikipedie je encyklopedie, ne časopis – interview tu těžko může být)
 
Kamila Ženatá se věnuje i literární tvorbě, nakladatelství Vltavín vydalo v roce 2002 jeden z jejích textů Kamila není doma, v roce 2005 vydalo nakladatelství Portál knihu Obrazy z nevědomí a nakladatelství Houdek text k výstavě 2. patro. V roce 2007 založila občanské sdružení Schrödingerova kočka/Schrödinger´s Cat.
 
== Rozhovor ==
'''Vystavovala jste doma i v zahraničí – vidíte mezi tím rozdíl a pokud ano, jaký?'''
V zahraničí se potkám s diváky, kteří přichází na moji výstavu pouze na vernisáži. Doma mám možnost se na výstavu vracet a mnohdy i komunikovat s návštěvníky, kteří přichází do galerie. Nemám ráda vernisáže. Respektuji, že jsou otevíracím rituálem výstavy a tedy důležité. Nicméně ani já si s na vernisáži s nikým nepohovořím, protože to není možné a ani nikdo z vernisážních hostí nemá možnost prohlédnout si výstavu v klidu. Málokdo se na výstavu potom ještě jednou vrátí - a to je škoda. V tom je rozdíl. Každá výstava je příležitost ke komunikaci. Samozřejmě na různých úrovních.
'''Která výstava pro Vás byla nejhodnotnější, nejzajímavější – na kterou jste hrdá? A proč?'''
Nevím, jestli jsem na nějakou výstavu hrdá. To je asi hodně silné slovo. Možná bych spíše mluvila o „důležitosti“. A to je vždycky ta poslední. Jednak se v ní zabývám nějakým pro mě aktuálnějším tématem, takže ji prožívám intenzivněji, jednak si zkouším třeba jiný způsob vyjádření. Nevím. Ty v poslední době byly důležité všechny. V DOXu jsem byla v hned několika rolích, spolukurátorka projektu „14S“, autorka jedné videoinstalace SEN a členka přípravného výboru Mezinárodní psychoanalytické konference Bridging Identities, to mi přijde jako úplné ideální spojení, to je pro mě ta pravá konceptuální tvorba. Výstava „2.patro“ byl odvážný experiment, kdy jsem zaplnila prostor bytu textem, obrazy, videi, instalací, vytvořila jsem prostor, který měl vypovídající hodnotu jako celek, jako souhrn všech možných událostí. V současné době je moje instalace „Pick Up Your Phone“ ve Školské 28, je to poměrně docela složitý a mnohovrstevnatý symbol, který vypovídá o sítích, do kterých jsme chyceni, včetně té, kterou máme ve své vlastní hlavě.
'''Máte pocit, že v dnešní době mají lidé zájem o výtvarné umění?'''
Ano. Mám. Je také velké množství alternativních prostorů, kde se čile vystavuje. Otázkou je kvalita, zda si mladí umělci tak trochu nepletou výstavy s klauzurami, které mívali na škole dvakrát do roka. Časnost a úroveň těch expozic je tomu velmi podobná. Na druhou stranu musím říct, že současné umění může komunikovat jen s „poučeným“ divákem, nebo - li takovým, který sám je ochoten zabývat se tím, co mu umělec sděluje a nečeká, že bude „pasivně“ baven, jako je to třeba u televize.
'''Jakým způsobem relaxujete když už máte „výtvarna“ až nad hlavu?'''
Nemám „výtvarna“ nikdy až nad hlavu. Spíš naopak mně schází čas, kdy bych si zalezla do ateliéru a pracovala. Někdy mi moje životní kontexty nedávají tak úplnou svobodu dělat jen to, co bych chtěla nebo potřebovala ve své tvorbě. V tomto ohledu to mají muži opravdu jednodušší, ale nejsem feministka a nestěžuji si.
'''Pokud byste si mohla dnes vybrat jen jeden obor: malba, fotografie, literární tvorba, psychoterapie – který byste si vybrala a proč?'''
Nevybírala bych. Vyhovuje mi to tak, jak to je pohromadě. Všechno to spolu souvisí a jedno vznikalo z nějakého požadavku druhého. Nezmínila jste video. To asi úplně nejvíc spojuje všechno dohromady.
'''Jaký impuls Vás přivedl k psychologii?'''
Těch impulsů bylo víc a nedá se říct, který byl první či nejdůležitější. Asi by se to dalo shrnout takhle – vždycky jsem se zajímala o „věci, události, děje“, které jsou „za tím“ – tedy neviditelné. Zájem o tato tajemství v sobě mám už od dětství. Je to velké dobrodružství.
'''Vedete zážitkové semináře – vidíte na účastnících svobodného malování nějaký kladný pocit z této práce, nebo hledají v obrazech pouze svou psychoanalýzu?'''
Tohle je pro mě trochu nesrozumitelná otázka, i když asi tuším na co se ptáte. Svobodné malování – to je totéž jako jsou volné asociace ve verbálním vyjádření. Takže je to obojí - možnost se volně vyjádřit a svému vyjádření posléze porozumět.
'''Z mého pohledu mám pocit, že tyto semináře musejí být vysilující – jak potom získáváte energii?'''
Ano, vysilující jsou. Energii získávám spánkem.
'''Vždy jste chtěla být umělkyní ? Jaký byl Váš dětský sen, čím se stát?'''
Jako malá holka, to mi mohlo být tak pět let, jsem chtěla vystupovat v cirkuse. S mojí sestřenicí jsme si často na cirkus hrály. Jenže ona je o dva roky starší než já, tak to vždycky dopadalo tak, že ona bylo třeba krotitel a já slon, nebo ona žonglovala a já sbírala spadané míčky… to mě přestalo rychle bavit. Vlastně jsem nikdy moc nepřemýšlela, čím chci být. Život mě sám vždycky takovým nějakým zvláštním způsobem dovedl k věcem, které mě bavily a které jsem se naučila. Přijde mi, že od dětství dělám vlastně to samé, asi jenom na jiných úrovních.
'''Máte někoho kdo je Vaším idolem ? Někoho kdo Vás inspiroval, koho obdivujete?'''
Asi nemám žádný klasický idol, jak jde čas, tak obdivuji různé muže a ženy, určitá část jejich tvorby mě zachytne a já je - čtu, poslouchám, dívám se na ně, listuji v nich, přemýšlím o nich, jsou to lidé z různých oborů, časů i národností.
 
== Výběr ze samostatných výstav ==