Emil Pollert: Porovnání verzí

Přidáno 146 bajtů ,  před 8 lety
m
linky, styl, linky na rozcestníky, slovosled, zb. slova, zájmena
m (typo)
m (linky, styl, linky na rozcestníky, slovosled, zb. slova, zájmena)
}}
 
'''Emil Pollert''', vlastním jménem '''Emil Popper''', ([[20. leden|20. ledna]] [[1877]], [[Liblice]] u [[Mělník]]a – [[23. říjen|23. října]] [[1935]], [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[opera|operní]] pěvec a [[herec]], v [[Národní divadlo|Národním divadle]] byl ve své době hlavním představitelem [[bas]]ových rolí.
 
== Život ==
PollertPo mělvzoru býtsvého pootce vzoruměl otcebýt obchodníkem, kterým se začal učit v Praze. Tam jeho bratr odhalil jeho talent a začal financovat jeho hodiny zpěvu[[zpěv]]u u [[František Pivoda|Františka Pivody]] a [[Moritz Wallerstein|Moritze Wallersteina]]. Jeho studia netrvala dlouho, přerušilo je jeho roční angažmá v [[Olomouc]]i v sezóně [[1898]] – [[1899]]. Po něm na doporučení [[Karel Burian|Karla Buriana]] a [[Ludvík Vítězslav Čelanský|Ludvíka Vítězslava Čelanského]] předzpíval novému řediteli opery [[Národní divadlo|Národního divadla]] [[Karel Kovařovic|Karlu Kovařovicovi]] a byl okamžitě přijat.
 
První vystoupení v opeře (debutoval v činoherní roli v představení ''Byl jednou jeden král'') absolvoval s úspěchem zaznamenaným kritikem časopisu ''[[Dalibor]]'' jako Biterolf v ''[[Tannhäuser]]u'' [[Richard Wagner|Richarda Wagnera]] [[4. srpen|4. srpna]] [[1900]]. [[21. září]] poprvé vystoupil v [[Bedřich Smetana|Smetanově]] opeře (byla to role Matouše v ''[[Hubička|Hubičce]]''), ty se staly jeho doménou. Velkého úspěchu se dočkal i při záskoku za nemocného kolegu ve ''[[Figarova svatba|Figarově svatbě]]'', zpíval Vodníka v ''[[Rusalka|Rusalce]]''. Postupně získával renomé interpreta komických rolí, což kritika původně nepředpokládala.<ref>Kopecký, Pospíšil, cit. d., s. 106</ref> I proto až [[20. prosinec|20. prosince]] [[1903]] poprvé zpíval Kecala v ''[[Prodaná nevěsta|Prodané nevěstě]]''.
 
Po odchodu tehdejšího prvního basisty Národního divadla [[Václav Kliment|Václava Klimenta]] v roce [[1918]] převzal jeho místo a do své smrti[[smrt]]i pak vystoupil na první scéně celkem ve 221 úlohách ve více než 5000 představení.<ref>''Československý hudební slovník''</ref>
 
Kromě [[Opera|operních]] rolí hrál také často v [[Činohra|činohře]], což považoval za zdokonalování svého hereckého[[herec]]kého umění, které nehodnotil příliš vysoko; při tom především spolupracoval s [[Jindřich Mošna|Jindřichem Mošnou]]. Vystoupil několikrát i v [[balet]]ních představeních a hrál mistra Tutu v operetě ''[[Mikádo]]''. V opeře působil také jako [[režie|režisér]] (celkem 12 oper, např. [[Bohuslav Martinů|Martinů]]: ''[[Nevěsta mesinská]]'', [[Otakar Zich|Zich]]: ''[[Malířský nápad]]'', [[Giuseppe Verdi|Verdi]]: ''[[Falstaff]]'', [[Giacomo Puccini|Puccini]]: ''[[Turandot]]'' - první uvedení v Národním divadle), v této oblasti ale umělecky nevynikl a jen drobně obohatil předchozí tradici.
 
V roce [[1928]] byl vyznamenán [[Státní cena|státní cenou]] za své nepřetržité vynikající působení v Národním divadle a za vytvoření tradice v reprodukci operních postav. Založil a vedl Klub sólistů Národního divadla.
 
V letech [[1920]] [[1922]] působil Pollert i jako [[ředitel]] Švandova divadla a divadla Arena v [[Praha|Praze]] na [[Smíchov]]ě.
 
Zemřel v [[Praha|Praze]] odpoledne před plánovaným vystoupením v roli Bonifáce v představení Smetanova ''Tajemství'' na srdeční slabost [[23. říjen|23. října]] [[1935]] a je pohřben na [[Vinohrady (Praha)|Vinohradském]] hřbitově. V pražském [[Národní divadlo|Národním divadle]] je nyní umístěna Pollertovajeho [[busta od]] sochaře [[Karel Dvořák (sochař)|Karla Dvořáka]].
 
== Pěvecké dílo ==
 
PollertůvJeho [[hlas]] byl pádný a zrnitý, neobyčejně zvučný, mimořádného rozsahu (vyzpíval až [[baryton]]ové g<sup>1</sup>), jeho barva postupně kultivovala do měkkého a sametového tónu. Ten i jeho herecká poloha a osobní charakter vůbec ho předurčily pro komické role. Hrál realisticky, někdy ke sklony k naturalismu, jeho komika je nejčastěji charakterizovaná jako lidská.<ref>Deyl, cit. d.; ''Národní divadlo a jeho předchůdci'', s. 385 aj.</ref>
 
Těžiště jeho díla spočívalo v rolích českého, zvláště [[Bedřich Smetana|smetanovského]] repertoáru. Kecala v ''[[Prodaná nevěsta|Prodané nevěstě]]'' zpíval 357krát (také ve [[Varšava|Varšavě]], [[Bukurešť|Bukurešti]], [[Vídeň|Vídni]] a na mnoha místech Čech). Postavu vypracoval do detailu nejen pěvecky, ale i herecky, se zvláštním důrazem na gestiku, [[Mimika|mimiku]] a postavení těla (mírný předklon se vztyčenou hlavou, v rukách za zády deštník). Jednotlivé scény budoval v kontrastu vážnosti Kecalovy povahy a komických situací, jimiž procházel. Kritika ocenila jak jeho ''pádnější komiku'', tak i přesný pěvecký výkon.<ref>Kopecký, Pospíšil, cit. d., s. 107</ref>
 
Pollert zpíval Kecala i při jubilejních uvedeních opery ''Prodaná nevěsta'' v Národním divadle (při 500. uvedení s [[Ema Destinnová|Emou Destinnovou]] jako Mařenkou, při 600., 800., 900. i 1000. uvedení). Jeho umění v této roli je zaznamenáno na audionahrávce opery z roku [[1933]] (dirigent [[Otakar Ostrčil]], Jeník: [[Vladimír Tomš]], Mařenka: [[Ada Nordenová]]). Dochovaly se i dvě filmové verze opery, němá z roku [[1913]] (režie Max Urban) a zvuková (filmová režie Svatopluk Innemann, divadelní [[Jaroslav Kvapil]]) z roku [[1933]], ve skutečnosti pouze dokumentární záznam divadelní inscenace.
 
Kromě Kecala vypracoval k dokonalosti ještě postavu Mumlala ve ''[[Dvě vdovy|Dvou vdovách]]'' a Bonifáce v ''[[Tajemství (opera)|Tajemství]]'', celkem nastudoval 11 rolí v osmi Smetanových operách (včetně postavy Beneše v ''[[Dalibor]]''u, kterého ale nikdy nezpíval na scéně Národního divadla).
 
Při obsáhlém repertoáru[[repertoár]]u vynikl i v mnoha dalších rolích, např. jako Vodník v ''[[Rusalka|Rusalce]]'' či Marbuel v ''[[Čert a Káča (opera)|Čertovi a Káče]]'' [[Antonín Dvořák|Antonína Dvořáka]] či Purkrabí Kaliban v ''Bouři'' [[Zdeněk Fibich|Zdeňka Fibicha]].
 
Z rolí nečeského repertoáru vynikl především jako baron Ochs v ''[[Růžový kavalír|Růžovém kavalíru]]'' [[Richard Strauss|Richarda Strausse]] - zpíval ho v české premiéře opery [[4. březen|4. března]] [[1911]], dále jako Beckmesser ([[Richard Wagner]]: ''[[Mistři pěvci norimberští]]''), Bartolo ([[Gioacchino Rossini]]: ''[[Lazebník sevillský]]'') nebo van Bett ([[Albert Lortzing]]: ''[[Car a tesař]]''), v pozadí za těmito úspěchy zůstávají jeho výkony v [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozartových]] operách. Zpíval i v dílech ze současnosti (v [[Alban Berg|Bergově]] ''[[Vojcek|Vojcku]]'' či [[Max Brand (skladatel)|Brandovu]] ''[[Strojníku Hopkinsovi]]'').
 
== Odkazy ==
 
=== Reference ===
 
<references />
* {{Citace monografie| titul = Československý hudební slovník osob a institucí| rok = 1965|svazek = 2| kapitola = Pollert| příjmení = Černušák| jméno = Gracián| příjmení2 = Štědroň| jméno2 = Bohumír| příjmení3 = Nováček|jméno3 = Zdenko| místo = Praha| vydavatel = Státní hudební nakladatelství}} Obsahuje seznam jeho rolí i s počtem vystoupení.
=== Literatura ===
* {{Citace monografie|titul = O Emilu Pollertovi| rok = 1936| místo = Praha| vydavatel = Svaz československého herectva| počet stran = 23}}
 
=== Externí odkazy ===
* [http://operasingers.sweb.cz/nd/pollert.htm Článek o Pollertovi] na webu Slavní pěvci ND a PD v Praze
 
[[Kategorie:Čeští zpěváci]]
[[Kategorie:Čeští herci]]
[[Kategorie:Operní pěvci]]
[[Kategorie:Narození 1877]]