Otevřít hlavní menu

Změny

m
(v1.01) Nesprávný počet hranatých závorek (Detekce nástrojem WP:WCW)
V únoru 1934 byl nadporučík Nikolaj Kamanin jmenován velitelem smíšeného leteckého oddílu sestaveného pro záchranu posádky parníku [[Čeljuskin]], který se potopil u ostrova [[Koljučin]] v [[Čukotské moře|Čukotském moři]]. V obtížných meteorologických podmínkách oddíl provedl přelet do čukotského Vankaremu, ležícímu 140–160 km od Čeljuskinců, kteří si vybudovali tábor na ledu. Letci zachránili všech 104 lidí, Kamanin sám v devíti letech odvezl 34 polárníků. Všichni letci byli vyznamenáni titulem [[hrdina Sovětského svazu]] (bylo to první udělení titulu, Kamanin se stal hrdinou č. 2) a [[Leninův řád|Leninovým řádem]].
 
Roku 1937 byl zvolen do nejvyššího sovětu SSSR. Roku 1938 absolvoval [[Žukovského vojenská letecká inženýrská akademie|Žukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii]]. Účastnil se [[Zimní válka|Zimní války]] ve funkci velitele lehké bombardovací brigády. Koncem roku 1940, v hodnocti plukovníka, byl jmenován zástupcem velitele letectva [[Středoasijský vojenský okruh|Středoasijského vojenského okruhu]], řídil formování a výcvik leteckých útvarů pro frontu.
 
V sovětsko-německé válce bojoval od července 1942, zprvu velel 292. bitevní letecké divizi [[Kalininský front|Kalininského frontu]], od února 1943 8. smíšenému (v červenci 1943 přejmenovaného na 5. bitevní) leteckému sboru v sestavě [[1. ukrajinský front|1.]], pak [[2. ukrajinský front|2. ukrajinského frontu]]. Zasadil se o zdokonalení taktiky bojového nasazení bitevníků [[Il-2]]. Účastnil se Velikolucké, Belgorodsko-Charkovské, Kijevské, Korsuňsko-Ševčenkovské, Lvovsko-Sandoměřské, Budapešťské a Vídeňské operace. Patřil mezi nejlepší sovětské generály, v letech 1942–1945 byl 17x jmenován v příkazech vrchního velitele.<ref>[http://www.duel.ru/200417/?17_6_2 Ю.И. Мухин «Благодарность без благоволения»] (Jurij Muchin ''Uznání bez přízně''</ref>