André Breton: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: als:André Breton |
m bez zdroje, typo, -neplatný link na foto |
||
Řádek 1:
{{Bez zdroje}}
[[Soubor:AndreBreton.jpg|thumb|right|upright|André Breton]]▼
<!-- [[Image:Masque_d'André_Breton_par_René_Iché.jpg|thumb|right|upright|Masque d'André Breton par [[René Iché]]]] -->
'''André Breton''' (
== Život ==
Jako mladý student [[Lékařství|medicíny]] psal [[Lyrika|lyriku]], ovlivněn [[Symbolismus|symbolisty]], obzvláště [[Stéphane Mallarmé|Stéphanem Mallarmém]]. Na počátku roku [[1916]] se v [[Nantes]] seznámil s [[Jacques Vaché|Jacquesem Vachém]], který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval [[Rimbaud]]em a pracemi [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce [[1921]] ho ve [[Vídeň|Vídni]] navštívil. [[Psychoanalýza]] hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet
▲[[Soubor:AndreBreton.jpg|thumb|right|upright|André Breton]]
▲Jako mladý student [[Lékařství|medicíny]] psal [[Lyrika|lyriku]], ovlivněn [[Symbolismus|symbolisty]], obzvláště [[Stéphane Mallarmé|Stéphanem Mallarmém]]. Na počátku roku [[1916]] se v [[Nantes]] seznámil s [[Jacques Vaché|Jacquesem Vachém]], který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval [[Rimbaud]]em a pracemi [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce [[1921]] ho ve [[Vídeň|Vídni]] navštívil. [[Psychoanalýza]] hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet jejích poznatků v praxi se mu naskytla během [[První světová válka|první světové války]], kdy sloužil jako asistent v [[Psychiatrie|psychiatrickém]] středisku II. armády v [[Saint-Dizier]]. Roku [[1918]] se seznámil s [[Guillaume Apollinaire|Guillaumem Apollinairem]] a v roce [[1919]] spolu s [[Louis Aragon|Louisem Aragonem]] a [[Phillipe Soupault]]em založil revui ''Littérature''.
Poté, co v roce 1919 přišel z [[Curych]]u [[Tristan Tzara]], se v [[Paříž]]i začalo rozvíjet [[dada]]istické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce [[1922]]. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal ''Magnetická pole'', automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první [[Surrealismus|surrealistické]] dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako [[umění]], ale jako práce v podstatě [[Věda|vědecká]]. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát [[Logika|logiky]] a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce [[1924]] spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, [[Paul Éluard|Paulem Éluardem]] a [[Benjamin Péret|Benjaminem Péretem]] - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce.
V roce 1924 také vydal ''Manifest surrealismu'', ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“ a stal se redaktorem revui ''La Révolution Surréaliste'' (dvanáct čísel 1924 – 1929), orgánu nové skupiny. V surrealismu viděl syntezi myšlenek Rimbauda - „přeměnit život“ a [[Karl Marx|Marxe]] - „změnit svět“. Okolo roku [[1925]] se začal dostávat do ideové blízkosti [[Komunismus|komunismu]]. Přesto zpočátku odmítal výzvy [[Pierre Naville|Pierra Navilla]] přejít k politické akci a důraz kladl stále především na otázky ducha bez jakékoli vnější kontroly, i [[Marxismus|marxistické]]. Do [[Parti communiste français|Francouzské komunistické strany]] vstoupil, stejně jako Louis Aragon, Paul Éluard, Benjamin Péret a [[Pierre Unik]], v roce [[1927]].
Roku [[1928]] napsal svou dosud nejúspěšnější knihu – román ''Nadja''. Nezachovává konvenční literární formu, ostatně [[literatura]], tak jak je běžně chápána, byla jedním z hlavních bodů kritiky surrealistů, ale vypráví skutečný příběh způsobem ozřejmujícím surrealistické vnímání skutečnosti. Téhož roku se v ''Surrealismu a malířství'' (po rozšíření vydané znovu v roce [[1965]]) snažil o poskytnutí teoretického základu surrealistickému malířství představovanému, dle něj, umělci jako [[Max Ernst]], [[Pablo Picasso]], [[Joan Miró]] nebo [[André Masson]]. Spory uvnitř surrealistické skupiny v roce [[1929]] vedly k nutnosti jejího nového vymezení. Ve ''Druhém manifestu surrealismu'' ho tak Breton definuje jako společensko revoluční hnutí.
|