Verze z 6. 4. 2011, 11:37 editovat Vrba (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 30 133 editací m →‎Ladění a notace: typo ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 6. 4. 2011, 11:45 editovat zrušit editaci MiroslavJosef (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 113 102 editací m →‎Ladění a notace: nadpisy, styl Přejít na další porovnání →
Řádek 22: == Ladění a notace == ===[[Ladění]]=== Nástroj se vyrábí převážně v základních laděních B a C (kontrabasové tuby), Es a F (basové tuby), nebo jejich kombinacích. Nástroj se chová jako struna v tom smyslu, že např. B tuba má základní [[tón]] B2 (hes subkontra) a upínáním rtů hráč tvoří řadu tónů alikvotních (něco jako flažolety na strunných nástrojích). Tuba je opatřena minimálně třemi, častěji však čtyřmi a u mistrovských nástrojů až šesti rotačními ventily nebo písty, z nichž 5. a 6. slouží k dolaďování nejhlubších tónů (kontra a subkontra [[Oktáva (hudba)\|oktáva]]), případně (u kombinovaných nástrojů) k přelaďování (např. z F do B ladění). ===[[Notace]]=== JeJde o běžný klasický zápis do pětilinkové [[notová osnova\|notové osnovy]] v f-klíči (basovém) v c hlasu (= bez [[transpozice]]), tj. zapisují se přesně ty tóny, které mají při hře znít. Běžný rozsah je F1 - b(f1).▼ ▲Je běžný klasický zápis do pětilinkové [[notová osnova\|notové osnovy]] v f-klíči (basovém) v c hlasu (= bez [[transpozice]]), tj. zapisují se přesně ty tóny, které mají při hře znít. Běžný rozsah je F1 - b(f1). == Typy a historie ==

Tuba: Porovnání verzí