Balkánský jazykový svaz: Porovnání verzí

Přidáno 977 bajtů ,  před 10 lety
rozšíření
m (Robot opravil přesměrování na Vlaština - Změněn(y) odkaz(y) na Arumunština; kosmetické úpravy)
(rozšíření)
Pod pojmem '''Balkánský jazykový svaz''' se rozumí skupina jazyků, která vykazuje společné rysy, byť jsou jednotlivé jazyky od sebe geneticky velmi vzdálené. Do tohoto svazu patří především [[albánština]], [[makedonština]], [[vlaština]], dále také [[bulharština]], [[rumunština]], [[řečtina]], [[turečtina]]{{chybí zdroj}} a některá východní a jižní nářečí [[srbština|srbštiny]]. Jedná se o rysy, které jednotlivé jazyky přijali buď jeden od druhého, či pod vlivem různých [[substrát (jazyk)|substrátů]], či [[latina|latiny]].
{{ověřit}}
'''Balkánský jazykový svaz''' je skupina jazyků na [[Balkán]]ě, které nejsou blíže geneticky příbuzné, ale vykazují mnoho podobností na úrovni morfologie a syntaxe. Do jádra svazu patří:
 
Typickými společnými znaky jsou postponovaný určitý člen (mak. ''вода'''та''''' "voda", vl. ''case'''le''''' "domy"), tvorba budoucího času pomocí slovesa ''chtít'' (mak. ''ќе видам'' "uvidím", vl. ''voi bere/va si beau'' "budu pít"), [[posesivní minulý čas]] (mak. ''имам видено'' "viděl jsem", vl. ''amu datâ'' "dal jsem"), absence infinitivu (mak. ''сакам да учам'' "chci se učit") a zdvojování zájmen u předmětu (v některých regionech s diferenčním značením předmětu, např. mal. '''''ја''' видам (на) жената'', vl. '''''u''' vedzu (pi) muljerlju'' "vidím (tu) ženu").
* [[albánština]],
* [[makedonština]],
* [[Arumunština|vlaština]].
 
U původně [[flektivní jazyk|flektivních jazyků]] ([[bulharština]], [[makedonština]]) došlo pod vlivem ostatních k úbytku, či zániku pádů. U jiných se sjednotil [[dativ]] s [[genitivem]], či jiné pády. Standardní srbský jazyk má v množném čísle jeden tvar pro [[dativ]], [[lokál]] a [[instrumentál]].
Periferními členy jsou:
 
V [[srbochorvatština|srbochorvatském]] jazykovém prostoru lze sledovat nárůst prvků typického pro tyto jazyky postupně od západu na východ. Zatímco ve standardní [[chorvatština|chorvatštin]]ě se s nimi setkat takřka nelze, u [[srbština|srbského]] jazyka se již některé objevují, většinou jako alternativa k původním tvarům; v nářečích z okolí [[Niš]]e, [[Pirot]]a, a [[Kosovo|Kosova]] již převažují prvky balkánského jazykového svazu zcela.
* [[bulharština]],
* [[rumunština]],
* [[řečtina]],
* [[srbochorvatština]],
* [[turečtina]].
 
Typickými společnými znaky jsou postponovaný určitý člen (mak. ''вода'''та''''' "voda", vl. ''case'''le''''' "domy"), tvorba budoucího času pomocí slovesa ''chtít'' (mak. ''ќе видам'' "uvidím", vl. ''voi bere/va si beau'' "budu pít"), [[posesivní minulý čas]] (mak. ''имам видено'' "viděl jsem", vl. ''amu datâ'' "dal jsem"), absence infinitivu (mak. ''сакам да учам'' "chci se učit") a zdvojování zájmen u předmětu (v některých regionech s diferenčním značením předmětu, např. mal. '''''ја''' видам (на) жената'', vl. '''''u''' vedzu (pi) muljerlju'' "vidím (tu) ženu").
 
{{Pahýl - lingvistika}}