Sjednocení Německa: Porovnání verzí

Vojenské úspěchy v [[Německo-dánská válka|Německo-dánské válce]] (1864), v [[Prusko-rakouská válka|Prusko-rakouské válce]] (1866) a zejména porážka Francie v [[Prusko-francouzská válka|Prusko-francouzské válce]] 1870 připravily podmínky pro sjednocení. Vyvolaly nadšení a národní hrdost, kterou mohli politici využít k politickému sjednocení Německa. Této úlohy se ujal pruský kancléř [[Otto von Bismarck]]. Německá říše jako jednotné císařství s Vilémem I. v čele nevzniklo rozhodnutím voleného parlamentu, nýbrž slavnostním provoláním německých knížat, což mu dalo jeho konzervativní ráz. Že se tak stalo po porážce Francie a v někdejším sídle francouzských králů ve Versailles, předznamenalo budoucí německo-francouzské rivality a napětí. Nicméně „maloněmecké“ sjednocení Německa bez Rakouska v roce [[1871]] alespoň dočasně vyřešilo otázku dualismu a vytvořilo ve Střední Evropě neobyčejně mocný stát. Důsledky tohoto kroku pak silně poznamenaly evropské dějiny až do poloviny 20. století.Postihly je.