Josef Ferdinand Bavorský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: nl:Jozef Ferdinand van Beieren |
m úprava |
||
Řádek 5:
Josef Ferdinand se narodil z manželství [[Seznam bavorský kurfiřtů|bavorského kurfiřta]] [[Maxmilián II. Emanuel|Maximilána II. Emanuela]] s [[Marie Antonie Habsburská|Marií Antonií Habsburskou]]. Marie Antonie byla jediným přeživším dítětem z prvního manželství [[Seznam panovníků Svaté říše římské|císaře Svaté říše římské]] [[Leopold I.|Leopolda I.]] s [[Markéta Habsburská|Markétou Terezou Habsburskou]] a na otcovo „přání“ se v šestnácti letech stala první ženou bavorského kurfiřta, kterému porodila tři syny. A zemřela krátce po Josefově narození.
== Politické plány ==▼
Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]] za to považoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.▼
Francouzi i rakouští [[Habsburkové]] okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii [[Filip V. Španělský|Filipovi z Anjou]], ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. [[války o dědictví španělské]].▼
=== Rodina ===
Řádek 32 ⟶ 37:
| align="center"| '''Prababička:'''<br />[[Marie Anna Habsburská (1634 – 1696)|Marie Anna Habsburská]]
|}
▲== Politické plány ==
▲Španělský král [[Karel II. Španělský|Karel II.]] jej ve své [[závěť|závěti]] zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany [[Holandsko|Holandska]] a [[Anglie]]. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i [[Ludvík XIV.]], který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce [[1698]] s [[Vilém III. Oranžský|Vilémem III. Oranžským]] za to považoval rozsáhlá území Španělska v [[Toskánsko|Toskánsku]], okolo [[Pyreneje|Pyrenejí]] a v [[Itálie|Itálii]]). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti také Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna [[Karel VI.|Karla]] a navíc neměl dostat žádné kompenzace (proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se ovšem postavit nemohl a následnictví akceptoval). Nástupnictví ve Španělsku se zdálo vyřešeno, avšak ani ne sedmiletý [[kurprinc]] při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl jakousi žaludeční chorobou a zemřel.
▲Francouzi i rakouští [[Habsburkové]] okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii [[Filip V. Španělský|Filipovi z Anjou]], ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa) vypukly po smrti Karla II. [[války o dědictví španělské]].
== Literatura ==
| |||