Sébastien Le Prestre de Vauban: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m r2.7.1) (robot přidal: da:Sébastien Le Prestre de Vauban |
m typo |
||
Řádek 42:
Do vojenské architektury markýz de Vauban mnoho nových prvků nepřinesl. Jeho inženýrská činnost vycházela z jednoduchých a elegantních zásad, které převzal od dalšího francouzského inženýra, Blaise Emilla Françoise de Pagana, hraběte de Mervilles (*[[1604]] / †[[1665]]).<ref name=a/> Přesto, pokud šlo o přizpůsobení pevnostního systému složitostem reliéfu terénu, nikdo Vaubana nepředčil<ref name=a/> a jeho převratné koncepce přetrvaly až do počátků 19. století.<ref name=c/> V některých ohledech však byl překonán svým následníkem, francouzským inženýrem Louisem de Cormontaigne (*[[1695]] / †[[1752]]), jenž hradební soustavy Vaubanovy koncepce v různých aspektech vylepšil a pro inspiraci mnohých pevnostních stavitelů se stal vojenským architektem nejoblíbenějším.<ref>{{Citace monografie | jméno= František Ladislav | příjmení= Rieger | titul= Válečnictví polné a vojenství | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=590 | vydavatel= I.L. Kober | místo= Praha | rok= 1867-1868 | strany= 150 | isbn= | poznámka= [dále jen: Rieger]}}</ref>
Pozdějšími pevnostními teoretiky byla de Vaubanova práce rozdělena na tři používané systémy, které se od sebe odlišují použitím prvků, rozměrů i tvarů.<ref name=d>Kupka, s. 402.</ref> Do roku [[1687]] uplatňoval nejčastěji svůj první systém. Ten se vyznačoval poměrně velkou podobností prvků s novoitalskou inženýrskou školou, především s jejími ostroúhlými bastiony, s boky chráněnými orillony.<ref name=d/> Druhý systém, který začal uplatňovat od roku [[
| |||