Nářečí: Porovnání verzí

 

Řidčeji můžeme nářečí nalézt i umělecké literatuře, kde se jím dosahuje přesvědčivější charakteristiky postav i prostředí. Zvláště hojné jsou nářeční prvky v [[Česká literatura|české literatuře]] 19. století (např. v dílech [[Božena Němcová|Němcové]], [[Karel Hynek Mácha|Máchy]], [[Josef Kajetán Tyl|Tyla]] a později [[Alois Jirásek|Jiráska]], [[Antal Stašek|Staška]], [[Jan Herben|Herbena]], [[Teréza Nováková|Novákové]], [[Alois Mrštík|Aloise]] a [[Vilém Mrštík|Viléma Mrštíkových]] a dalších).<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hauser | jméno = Přemysl | odkaz na autora = Přemysl Hauser | titul = Nauka o slovní zásobě | vydání = 1 | vydavatel = SPN | místo = Praha | rok = 1980 | počet svazků = 1 | počet stran = | kapitola = Vrstvy ve slovní zásobě | strany = 22}}</ref> Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném).

 

== Odkazy ==