Bitevní loď: Porovnání verzí

[[Druhá světová válka|Druhé světové války]] se účastnila jednak plavidla postavená za první světové války a těsně po ní, která byla v meziválečném období modernizována a moderní bitevní lodě, stavěné těsně před a v průběhu války. Tyto kolosy dosahovaly výtlaku až 64 000 t, délky téměř 270 m a rychlosti mezi 28 a 33 uzly. Výzbroj tvořilo nejčastěji osm až deset 381mm až 406mm410mm děl (více jen u [[Jamato (bitevní loď)|''Jamato'']] a [[Musaši (bitevní loď)|''Musaši'']]) umístěných nejčastěji ve dvou- až čtyř- hlavňových věžích ([[třída King George V (1939)|třída King George V]]), dále kolem 12 středních děl ve věžích na bocích a množství lehkých protiletadlových děl. Ale ani silná protiletecká výzbroj skládající se z desítek děl nejrůznějších ráží nedokázala zajistit dostatečnou obranu proti leteckým útokům. Přesto byl jeden z hlavních úkolů bitevních lodí ke konci války doprovod a protiletadlová ochrana letadlových lodí.

Bitevní lodě přeživší válku byly postupně vyřazovány a šrotovány v průběhu 50. a 60. let. Jedinou výjimkou jsou americké lodě třídy ''Iowa'', které prošly rozsáhlou modernizací a účastnily se [[Válka ve Vietnamu|války ve Vietnamu]] i [[Válka v Zálivu|Perském zálivu]]. V obou válkách už se ale neúčastnily námořních bojů. I tytyto lodi však už byly vyřazeny ze služby a dnes slouží pouze jako plovoucí muzea.