Jan II. Opolský: Porovnání verzí

 

'''Jan II. Opolský''' zvaný '''Dobrý''' († [[1532]]) byl opolský, tošecký a ratibořský kníže a poslední příslušník opolské větve [[slezští Piastovci|slezských Piastovců]].

Byl synem opolského knížete [[Mikuláš I. Opolský|Mikuláše I.]] Spolu s bratrem [[Mikuláš II. Opolský|Mikulášem II.]] využil příznivé situace ve Slezsku a rozšíril svoje jak územní, tak majetkové državy. Opolské knížectví dosáhlo za jejich vlády svého vrcholu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fukala | jméno = Radek | odkaz na autora = Radek Fukala | titul = Slezsko. Neznámá země Koruny české. Knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740 | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2007 | počet stran = 344 | isbn = 978-80-86829-23-4 | stránky = 138 | poznámky = Dále jen '''Neznámá země'''}}</ref> Zároveň se nesla ve znamení sporu s [[Matyáš Korvín|Matyášem Korvínem]], hlavně kvůli jeho nelítostné politice ve Slezsku, především odstraňování knížat a zabírání jejich majetku. Proto se Jan přiklonil k polské straně. Navíc rostla nedůvěra mezi opolskými bratry a těšínským knížetem [[Kazimír II. Těšínský|Kazimírem II]]. Ta vyvrcholila popravou Mikuláše II. v Nise. Jelikož reálně hrozilo, že po smrti bezdětného Jana by mohlo Opolsko padnout do Kazimírových ruk, jal se opolský kníže jednat. V roce [[1512]] uzavřel on a opavsko-ratibořský kníže [[Valentin Hrbatý]] dědickou smlouvu s uherským královským dvořanem a bratrem pruského knížete [[Albrecht Braniborsko-Ansbašský|Albrechta]] [[Jiří Braniborsko-Ansbašský|Jiřím Braniborsko-Ansbašským]] z rodu [[Hohenzollern]]ů.<ref>Neznámá země, s. 146</ref>

 

 

== Reference ==