Voltaire: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
TXiKiBoT (diskuse | příspěvky)
m robot přidal: jv:Voltaire
Řádek 11:
 
[[Soubor:Voltaire_nu_2.jpg|thumb|left|Nahý Voltaire (Jean Baptiste Pigalle, 1776)]]
Po návratu do Francie se realizuje především jako dramatik, zajímá se také o dějiny a píše Historii Karla II. Jeho dramata (Smrt Césara, Zara aj.) měla ve své době velký ohlas, dnes jsou nicméně pozapomenuta jen s malou nadějí na opětovné vzkříšení. V roce [[1734]] Voltaire vyřejněveřejně vystupuje jako nezávislý myslitel otištěním ''Filosofických listů o Angličanech''. Jeho hlavním terčem se stává nesvoboda, politický útlak a náboženské tmářství. V podobném duchu jako Hobbes i Voltaire útočí na scholastickou metafyziku, zařazuje i nesmrtelný výpad proti tehdy populární filosofii Pascalově. [[Encyclopædia Britannica]] tvrdí, že touto knihou určil podstatné rysy a směr moderního myšlení. Filosofické listy vyvolaly skandál: [[pařížský parlament]] nařídil jejich spálení a vypátrání dosud anonymního autora.
 
Za těchto okolností našel Voltaire útočiště na zámku markýzy de Châtelet na pomezí [[Champagne]] a [[Lotrinsko|Lotrinska]]. Tato velmi půvabná žena, studovaná v matematice a fyzice, se stala jeho dlouholetou múzou a ochránkyní. Zde sepsal mj. své drama [[Muhammad|''Mohamed'']], jeden z nejprudších útoků na zjevená náboženství. Aby odvrátil útoky [[jezuité|jezuitů]], věnoval autor své dílo pokrytecky [[papež]]i. Na zámku vznikla i Voltairova ''La Pucelle'', rouhavá satira na účet francouzské národní hrdinky [[Johanka z Arku|Johanky z Arku]], kterou se myslitel osmělil uveřejnit až po letech. Legenda tvrdí, že Voltaire měl na zámku vždy připravené koně pro případný útěk (Voltairovi se ostatně pro jeho neklidný život poznamenaný po téměř 60 let vynucenými změnami působiště přezdívalo "létající filosof").<ref>LIVANSKÝ, Karel: "Francois-Marie Arouet-Voltaire". In: [[Milan Codr|CODR, Milan]] a kol.: ''Přemožitelé času'', č. 10. Interpress Magazin. Praha 1988, s. 32.</ref>