Nicolas Malebranche: Porovnání verzí

Odebrán 1 bajt ,  před 10 lety
bez shrnutí editace
V roce [[1674]] byl vydán první svazek široce koncipovaného díla ''De la Recherche de la Vérité'' (O hledání pravdy). V roce [[1675]] byl vydán druhý svazek a v roce [[1978]] třetí, poslední. Vzhledem k tomu, že toto dílo vyvolalo vlnu kritiky, třetí svazek je koncipován jako vysvětlení řady námitek. Následovalo mnoho dalších děl, která byla přijata ze strany teologů a filosofů bouřlivě. Malebhranche se tak dostal do sporů. Největší význam má spor s karteziánem [[Antoine Arnauld|Arnauldem]].
 
Malebranche nemůže být označován za karteziána v přísném slova smylusmyslu, především kvůli jiné orientaci jeho filosofického myšlení. Zatímco Descartes přiznal metafyzice úkol ospravedlnit realistický nárok na poznání, Malebranche ji používal k založení náboženských [[Dogma|dogmat]] a náboženské morálky. Ústředním bodem jeho filosofie se stala teologie. Malebranche upouští od Descartovy metafyziky poznání a preferuje teologii poznání, kde poznání vykládá jako osvícení Bohem, nazírání pravdy v Bohu, tedy zření Boha. Jeho spekulace ústí až v [[Mystika|mystickou]] myšlenku jednoty veškerého bytí, čímž se velmi vzdaluje svým prvotním myšlenkovým konceptům.
 
Pro dějiny vědy má Malebranche význam jako [[Empirismus|empirický]] psycholog, jako průkopník v oboru matematiky (zabýval se [[Infinitesimální počet|infinitezimálním počtem]]) a také v oboru matematické přírodovědy. Ve [[Francouzská akademie|Francouzské akademii]], jejímž se stal členem, vznikl kroužek, který se zabýval jeho myšlenkami.
 
== Teorie poznání ==
Ve své teorii poznání Malebranche navazoval na Descartovu metafyziku a fyziku. PředpokládlalPředpokládal, že zakoušíme prostorový vnější svět proto, že představy promítáme vně. Jde o přirozený děj, který je založen na naší psychofyzické konstituci. Tyto vnější vjemové soudy nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Vzhledem k tomu, že veškerá [[Empirie|empirie]] může být klamavá, nesmí s ní být při hledání pravdy počítáno. Stejně negativně na poznání působí vliv předsudků, náklonností a [[Afekt|afektů]].
 
Vzhledem k tomu, že je člověk konečnou bytostí, i kdyby byl schopen dodržet všechny podmínky nutné k nahlédnutí pravdy, bude vždy schopen nazírat pouze omezeně vztahové souvislosti. Tím je opět vystaven omylu.
Malebranche tvrdil, že ''bytí'' je před samotnými věcmi. Toto ''bytí'' je v Bohu a vychází z něj. Stejně tak předpokládal, že další takovou podstatou Boha je rozlehlost. I idea rozlehlosti (stejně tak jako idea ''bytí'') je v duchu bezprostředně přítomná. Omezením ideje rozlehlosti vznikají konkrétní materiální či geometrické útvary.
 
Malebranche ostře rozlišoval mezi ''inteligibilní'' a ''materiální rozlehlostí''. Materiální rozlehlost se svým způsobem shoduje s inteligibilní rozlehlostí jako se svým [[Archetyp|archetypem]], nikoli však co do způsobu svého bytí: je sice dělitelná, neprostupná a pohyblivíápohyblivá, ale není nekonečná a věčná, naopak je stvořená, má počátek a konec.
 
Stejně tak, jako idea kruhu reprezentuje nekonečné množství možných kruhů, idea rozlehlosti reprezentuje nekonečně mnoho možných světů. Bůh realizoval ten z nich, který mohl uskutečnit pomocí nejjednodušších zákonů pohybu, resp. který může jejich pomocí udržovat a který je v tomto ohledu nejdokonalejší.
Rozlehlost Boha a rozlehlost věcí se liší. Zatímco věci se skládají z částí, Bůh nikoli.
 
Malebranche byl obviněn z [[Baruch Spinoza|spinozismu]], neboť stejně jako Spinoza připsal Bohu atribut rozlehlosti a tvrdil, že Bůh je všudypřítomný a ve světě není obsažen on, ale naopak svět je obsažen v něm. Mimo to také tvrdil, že Bůh je přítomen nejen ve vesmíru, ale i mimo něj. Malebranche se snažil obhajítobhájit tím, že narozdílna rozdíl od Spinozy tvrdil, že svět, a tedy i rozlehlost světa, jsou stvořené. Kdežto Spinoza tvrdil, že jsou stejně věčné jako sama božská [[Substance|substance]].
 
== Já, Bůh, svět ==
Pokud je Bůh chápán jako "bytí bez omezení", které je jak podmínkou možnosti existence, tak podmínkou myslitelnosti [[Jsoucno|jsoucen]], pak musí být bytí bezprostředně přítomné pro duši, která vždy myslí. Je-li v každé libovolné myšlence spolumyšleno bytí, není třeba žádného důkazu Boží existence či nekonečného bytí. Důkazy Boží existence mají jen tu funkci, aby vyjadřovaly původní bezprostřední jistotu bytí a učinily ji vyslovitelnou ve vztahu důvodů a následků.
 
Malebranche podotýkal, že ačkoli často mluvil o ideji Boha a ideji bytí, vždy mluvil v nevlastním smyslu. Není-li jsoucno reprezantovánoreprezentováno ideou, pak je nazíráno v okamžiku, kdy je myslíme. A pokud myslíme Boha, pak existuje.
 
Podobně jako Descartes, také Malebranche argumentoval tím, že nekonečno, které myslí konečný duch, mu jakožto něčemu konečnému nemůže patřit, musí tedy existovat nezávisle na něm ([[Apriori|apriorní]] důkaz). [[A posteriori|Aposteriorní]] důkaz Boží existence lze demonstrovat například pomocí působení ohně na člověka. Teplo, které člověk pociťuje, nemůže být zapříčiněno ohněm samým ani naším duchem, nýbrž pouze Bohem. Tento způsob dokazování však považoval Malebranche za ne příliš důvěryhodný, neboť se jednalo vždy o zkušenost působící zvnějšku, která může člověka klamat.
Malebranchova [[Etika|etika]] je ryze racionalistická. Tvrdil, že [[Instinkt|instinktivní]] chování nemůže být nikdy ctnostné.
 
Díky zkaženosti lidské přirozenosti dědičným hříchem, není člověk sám schopen nastolit, či následovat Boží řád. Toho je schopen pouze tehdy, pomůže-li mu Bůh svojí milostí. Tuto milost však nelze chápat jako konkrétní jednání. Boží milost působí podle obecných zákonů, které nejsou uvádněnyuváděny v souladu s jedincem, ale s celkem stvoření. Pomocí tohoto nadindividuálního řádu se Malebranche pokouší vysvětlit, proč je mnoho lidí zatraceno, přestože Bůh usiluje o spásu každého.
 
Boží působení nedokážeme během naší pozemské existence pochopit. Můžeme však nahlédnout, že štěstí člověka není hlavním Božím záměrem; ten spočívá spíše jen v Boží důstonostidůstojnosti a slávě. Bůh je svým vlastním účelem, miluje sám sebe víc než své dílo - člověka.
 
== Význam a vliv ==
19

editací