Nicolas Malebranche: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 28:
Malebranche tvrdil, že ''bytí'' je před samotnými věcmi. Toto ''bytí'' je v Bohu a vychází z něj. Stejně tak předpokládal, že další takovou podstatou Boha je rozlehlost. I idea rozlehlosti (stejně tak jako idea ''bytí'') je v duchu bezprostředně přítomná. Omezením ideje rozlehlosti vznikají konkrétní materiální či geometrické útvary.
 
Malebranche ostře rozlišoval mezi ''inteligibilní'' a ''materiální rozlehlostí''. Materiální rozlehlost se svým způsobem shoduje s inteligibilní rozlehlostí jako se svým archetipem[[Archetyp|archetypem]], nikoli však co do způsobu svého bytí: je sice dělitelná, neprostupná a pohyblivíá, ale není nekonečná a věčná, naopak je stvořená, má počátek a konec.
 
Stejně tak, jako idea kruhu reprezentuje nekonečné množství možných kruhů, idea rozlehlosti reprezentuje nekonečně mnoho možných světů. Bůh realizoval ten z nich, který mohl uskutečnit pomocí nejjednodušších zákonů pohybu, resp. který může jejich pomocí udržovat a který je v tomto ohledu nejdokonalejší.
Řádek 34:
Rozlehlost Boha a rozlehlost věcí se liší. Zatímco věci se skládají z částí, Bůh nikoli.
 
Malebranche byl obviněn z [[Baruch Spinoza|spinozismu]], neboť stejně jako Spinoza připsal Bohu atribut rozlehlosti a tvrdil, že Bůh je všudypřítomný a ve světě není obsažen on, ale naopak svět je obsažen v něm. Mimo to také tvrdil, že Bůh je přítomen nejen ve vesmíru, ale i mimo něj. Malebranche se snažil obhajít tím, že narozdíl od Spinozy tvrdil, že svět, a tedy i rozlehlost světa, jsou stvořené. Kdežto Spinoza tvrdil, že jsou stejně věčné jako sama božská [[Substance|substance]].
 
== Já, Bůh, svět ==