V roce [[1939]] byl Frank jmenován šéfem [[administrativa|administrativy]] u von [[Gerd von Rundstedt|Rundstedta]] v Generálním gouvernamentu. Dne 26. října [[1939]] byl jmenován generálním [[guvernér]]em okupovaného [[Polsko|Polska]] (''Generalgouverneur für die besetzten polnischen Gebiete'') a byl povýšen do hodnosti [[SS-Obergruppenführer]]a. Frank dohlížel na [[segregace|segregaci]] [[Židé|Židů]] do [[gheto|Ghetghett]] a využíval polské obyvatele na [[nucené práce]]. V roce [[1942]] začal ztrácet své mocenské pozice mimo [[Polsko]], také v důsledku soupeření s [[Friedrich Krüger|Friedrichem W. Krügerem]], který byl hlavou [[Schutzstaffel|SS]] a [[gestapo|gestapa]] v okupovaném Polsku. Byl to však nakonec Krüger, který byl odvolán ze svého místa a byl nahrazen [[Wilhelm Kopp|Willhelmem Koppem]]. Ve své výpovědi při norimberském procesu popíral svou účast na [[holokaust]]u – stejně jako všichni vrcholní představitelé [[Nacistické Německo|Třetí říše]]. Tvrdil, že [[Holokaust|vyhlazení]] [[Židé|Židů]] v okupovaném Polsku řídil přímo [[Heinrich Himmler]]. Údajně zaslal [[Adolf Hitler|Hitlerovi]] svou rezignaci čtrnáctkrát14krát, ale Hitler ho odmítal uvolnit z funkce. Frank opustil [[okupace|okupované]] [[Polsko]] v lednu [[1945]] před postupující [[Rudá armáda|Rudou armádou]].
