STS-51-L: Porovnání verzí

cospar = |

katalog = |

znak = STS-51-L.svg |

posádka = 7 |

kosmodrom = Kennedy Space Center, Florida (USA)|

rampa = 39-B |

start = [[28. leden|28. ledna]] [[1986]] |

trvání = 73 sekund|

předcházející = [[STS-61C]] |

následující = [[STS-26]]

 

== Cíl mise ==

Hlavním cílem mise bylo vypuštění [[telekomunikační družice]] [[Tracking and Data Relay Satellite|TDRS-B]], ke kterému mělo dojít přibližně 6 hodin po startu. Komunikační družice ale neměla být jediným nákladem vypuštěným do [[vesmír]]u. V nákladovém prostoru se nacházela taktéž družice Spartan/Halley, kterou měl raketoplán druhý den letu vypustit a 5. den letu zachytit a uložit zpět do nákladového prostoru. Kromě toho měla posádka pozorovat a fotografovat [[Halleyova kometa|Halleyovu kometu]] a vykonat mikrogravitační experimenty. V náplni letu byly také experimenty, které připravili studenti [[Vysoká škola|vysokých škol]] a [[univerzita|univerzit]] z celých [[Spojené státy americké|Spojených států amerických]]. Návrat na [[Země|Zemi]] se předpokládal začátkem sedmého dne letu tj. 6 dní a 34 minut po startu.

 

 

== Posádka ==

* {{flagicon|USA}} [[Judith Resniková|Judith A. Resniková]] (druhý letový specialista) – narozena [[5. duben|5. dubna]] [[1949]] v městě [[Akron]] ve státu [[Ohio]]. Do týmu astronautů vstoupila v roce [[1978]] a svůj první let absolvovala v roce [[1984]] na palubě [[Discovery (raketoplán)|Discovery]] při letu [[STS-41-D]]. Stala se tak druhou Američankou ve vesmíru po [[Sally Rideová|Sally Rideové]] a celkově čtvrtou ženou ve vesmíru.

* {{flagicon|USA}} [[Ronald McNair|Ronald E. McNair]] (třetí letový specialista) – narozený [[21. říjen|21. října]] [[1950]] v [[Lake City]] ve státě [[Jižní Karolína]]. Do NASA přišel v roce [[1978]] a svůj první let [[STS-41-B]] ve funkci letového specialisty absolvoval v roce 1984.

 

== Příprava na start ==

Příprava raketoplánu Challenger na misi začala, jako obyčejně, v hangáru OPF na [[Florida|Floridě]]. Na Floridu se [[družicový stupeň raketoplánu]] dostal prostřednictvím transportního letadla [[Boeing-747SCA]] z [[Kalifornie]], kde uskutečnil svoje poslední přistání. V hangáru do nákladového prostoru raketoplánu vložili laboratoř Spacelab-D1 a speciální úchytnou konstrukci na družici TDRS-B. Na [[Družicový stupeň raketoplánu|orbiteru]] byly vyměněny motory SSME a RCS. [[16. prosinec|16. prosince]] [[1985]] byla Challenger přemístěný do montážní haly [[Vehicle Assembly Building|VAB]]. Tam k orbiteru připojili hlavní palivovou nádrž [[Space Shuttle External Tank|ET]] a pomocné motory [[Space Shuttle Solid Rocket Booster|SRB]]. Z haly putovala startovací sestava na rampu 39-B. Začátkem ledna do nákladového prostoru vložili družice TDRS-B a Spartan/Halley. První datum startu bylo stanoveno na [[22. leden|22. ledna]] [[1986]].

 

=== Problémy před startem ===

K prvnímu odkladu startu došlo z toho důvodu, že předcházející mise [[STS-61-C]] měla časový skluz. Start Challengeru byl tedy přeložen na [[25. leden|25. ledna]]. V ten den se však nemohlo startovat z důvodu špatného počasí v místě nouzového přistání. Další pokus o start proběhl [[27. leden|27. ledna]], ale opět došlo k odvolání startu. Tentokrát pro technickou závadu. Start byl přeložený o jeden den na 28. ledna. I v tento den došlo k odkladu, ale pouze o dvě hodiny. Příčinou byla porucha počítače.

 

 

== Hledání trosek ==

Celkem 28 lodí a 13 letadel prozkoumalo v průběhu prvních 8 dní po katastrofě více jak 200 000 km² mořské hladiny a vylovily více jak 12 tun úlomků raketoplánu. Kromě jiného například části směrovky, motorové sekce a dveří do nákladového prostoru. Kabinu pro posádku, která pravděpodobně po destrukci orbiteru zůstala vcelku, se však zatím nepodařilo najít. Některé trosky vyplavaly na pobřeží, kde je sbírali dobrovolníci. Zpočátku se pátralo v okolí Cape Canaveral v úseku od města Cocoa Beach na jihu až po Dayton Beach na severu. Postupně se pátrání přesouvalo čím dál více na sever (kvůli mořským proudům). Až po týdnu se do pátrání zapojilo šest ponorek typu Scorpio, Sprint a Recon 4. Trosky se shromažďovaly v několika prázdných hangárech montážních hal přímo na Cape Canaveral. [[19. únor]]a NASA oznámila, že jedna z lodí objevila v sedmnáctimetrové hloubce trosky pravého motoru SRB. Ten byl už od začátku označený jako pravděpodobný hlavní viník nehody.

 

 

== Vyšetřování ==

Už několik minut po havárii se objevily první spekulace a dohady o tom, co mohlo být příčinou výbuchu. Mezi první hypotézy patřily atentát, sabotáž nebo teroristický útok. Další dohady hovořily o aktivaci autodestrukčního systému hlavní nádrže (autodestrukční systém SRB motorů nemohl být příčinou, protože byl aktivován až bezpečnostním důstojníkem). Tato teorie byla zamítnuta poté, co se podařilo vylovit z moře nepoškozený autodestrukční systém nádrže ET.

 

=== Vyšetřovací komise ===

NASA ustanovila krátce po havárii [[vyšetřovací komise|vyšetřovací komisi]], která však byla rozpuštěna krátce poté, co prezident [[Ronald Reagan]] [[3. únor]]a jmenoval nezávislou komisi, které se začalo říkat ''prezidentská'' nebo též ''Rogersova komise''. Tato komise měla plnou pravomoc využít všech prostředků na zjištění příčin havárie. Vyšetřovací komise oficiálně zahájila práci [[6. únor]]a 1986.

[[Soubor:Challenger explosion.jpg|thumb|Exploze raketoplánu Challenger STS-51-L: nad oblakem dýmu můžete vidět kondenzační stopu motorů SRB]]

 

== Kabina posádky po výbuchu ==

Samotná kabina pro posádku sice překonala [[exploze|explozi]] orbiteru, ale pravděpodobně byla porušena její hermetičnost. Bezprostředně po oddělení kabiny od orbiteru v ní dosáhlo vertikální přetížení hodnotu 12 až 20 g, ale už po dvou sekundách kleslo na 2 až 4 g, což je pro lidský organismus snesitelné. Členové posádky, kteří byli v tomto okamžiku naživu a pravděpodobně i při vědomí museli použít kyslíkové masky. Posádku zabil zřejmě až dopad kabiny na mořskou hladinu o dvě minuty a čtyřicetpět sekund po explozi rychlostí 334 km/h. Hladiny se dotkla nejprve levým předním rohem špičky. Dopad rychlostí 334 km/h způsobil, že kabina byla vystavena obrovskému přetížení odhadujícím se podle odborníků až na 200 g, neboť za těchto podmínek se vodní hladina chová jako pevný beton.

 

 

== Předcházející problémy s těsnicími kroužky ==

Mise STS-51-L však nebyla první mise, při které se ukázala nespolehlivost motorů SRB. Už při misi [[Discovery (raketoplán)|Discovery]] [[STS-51C]] došlo k vážnému poškození dvou těsnění mezi segmenty. Další vážná porucha nastala při letu Challengeru [[STS-51B]]. Tehdy se porušilo první těsnění a z poškozeného místa začaly šlehat plameny, ale naštěstí všechny směrem od raketoplánu, a proto nedošlo k dalšímu poškození. I na základě těchto faktů se ještě dávno před katastrofou Challengeru objevila první varování.

 

 

== Památná gesta ==

[[2. duben|2. dubna]] 1986 oznámila NASA a [[Astronauts Memorial Foundation]] plán na postavení památníku v prostorách KSC na Cape Canaveral, který byl připomínal všechny astronauty, kteří zahynuli při výcviku a kosmických letech. Kromě posádky Challengeru to byli Grissom, White, Chafee, Bassett, See, Freeman, Williams a Givens. NASA poskytla pozemek, AMF financovala návrh, stavbu a v budoucnosti údržbu. Jménem Ellisona Onizuky byla pojmenována letecká základna v Kalifornii, [[Onizuka AFB]]. Do washingtonského Kapitolu byl umístěn skupinový portrét posádky Challengeru. Jmény všech členů posádky pojmenovali též 7 planetek. Jedná se o planetky 3350 Scobee, 3351 Smith, 3352 McAuliffe, 3353 Jarvis, 3354 McNair, 3355 Onizuka a 3356 Resnik.

 

==Odkazy==

<references/>

{{překlad|sk|STS-51-L|778768}}

=== Literatura ===

*[[Richard Feynman]]: ''Snad ti nedělají starosti cizí názory'' (ISBN 80-85974-90-8) (druhá polovina knihy je věnována vyšetřování nehody)

 

===Externí odkazy===

* [http://www.nasa.gov/mission_pages/shuttle/shuttlemissions/archives/sts-51L.html Stránka o STS-51-L] na webu NASA (anglicky)

* [http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-51l/index.htm Popis letu STS-51-L] na stránkách Kosmo.cz (česky)