Rotunda svaté Kateřiny: Porovnání verzí

Románská [[rotunda]] Nanebevzetí Panny Marie ve Znojmě byla založena velmi pravděpodobně jako součást [[Znojemský hrad|Znojemského hradu]], a to uprostřed rozsáhlého [[předhradí (architektura)|předhradí]]. Předpokládalo se, že byla jako součást zmíněného hradu vybudována [[Břetislav I.|Břetislavem I.]], buď během jeho moravské nebo pozdější české vlády, nejdříve však roku [[1019]], kdy byla [[Přemyslovci]] [[Morava]] dobyta. Prozatím nebyla potvrzena možnost, že byla rotunda i celý hrad vybudována až ve druhé polovině [[11. století]], kdy došlo k rozdělení Moravy na tři [[Údělné knížectví|údělná přemyslovská knížectví]] (Brněnské, Znojemské a Olomoucké). Většina nejnovějšíchnovějších vědeckých výzkumů dochází k závěru, že stavba rotundy i malby vznikly v 1. polovině 12. století za panování knížete Konráda Znojemského, včetně zasvěcení sv. Kateřině Alexandrijské.

Také funkce rotundy není zcela jasná, ale předpokládá se, že sloužila jak osobní potřebě majitele hradu a jeho družiny, tak i dalším obyvatelům hradu, případně i přilehlého okolí. Neexistenci [[Tribuna (architektura)|tribuny]] typické pro [[vlastnický kostel]] měla podle předpokladu, který se nepotvrdil, [[Archeologie|archeologů]] nahrazovat vyvýšená podkovovitá „lavice“, jejíž zbytky byly nalezeny při archeologickém průzkumu stavby [[Bohuslav Klíma mladší|Bohuslavem Klímou mladším]].

Roku [[1710]] byl v předhradí zřízen [[Pivovar Hostan|měšťanský pivovar]], při jehož budování byly strženy všechny budovy kromě rotundy (označené jako Heidentempl = pohanský chrám) a velmi staré osmiboké ''Loupežnické věže'' (Räuberturm). Na konci [[18. století]] byl v rotundě umístěn [[chlév]] a v roce [[1830]] došlo ke stavebním úpravám, po nichž rotunda sloužila jako tančírna a výčep piva. K roku [[1879]] je zde doložena košíkářská dílna. Roku [[1888]] byla rotunda [[Rekonstrukce|rekonstruována]] a následně, v letech [[1891]]-[[1893|93]] došlo k prvnímu [[restaurování]] maleb. Další restaurování maleb proběhlo v letech [[1938]], [[1947]]-[[1949|49]] a ,[[1969]] a 1971. Mladší stavební úpravy rotundy proběhly v letech [[1966]],[[1991] a 2006].

Příčiny vzniku výjimečných maleb obsahující nástupnický panovnický cyklus v rotundě, nacházející se při samém okraji státního území, nebyly nikdy jednoznačně zjištěny. Často uváděnou teorií je, že český vévoda [[Soběslav I.]] nezískal trůn roku [[1125]] právem (podle stařešinského zákona Břetislava I.), proto se snažil si vládu pojistit a během prvních let vlády nechal zatknout a uvěznit všechny ostatní Přemyslovce, aby se žádný z nich nemohl hlásit o trůn. Pražský trůn se rovněž snažil zajistit svým synům navzdory stařešinskému řádu. Soběslav také vládl bez ohledu na mínění velmožů, kteří proti němu roku [[1130]] připravili spiknutí s úmyslem ho zabít. Povstání sice bylo odhaleno a jeho strůjci potrestáni, ale Soběslav byl nucen změnit způsob vládnutí. Smířil se s ostatními Přemyslovci, moravským vrátil jejich úděly. Sblížil se více s Konrádem II. Znojemským, neboť ten měl podle stařešinského zákona po Soběslavovi nastoupit na trůn, a uzavřel s ním dohodu, podle níž dostal Konrád příslib nástupnictví po Soběslavovi výměnou za opatrovnictví Soběslavových synů, kterým měl po sobě zajistit trůn. Tato dohoda byla uzavřena pravděpodobně při příležitosti svatby Konráda a [[Marie Srbská|Marie Srbské]] (dcery srbského vládce [[Uroš I.|Uroše I.]]) na znojemském hradě roku 1134. Následná výmalba rotundy postavami přemyslovských panovníků a pověstí o vzniku dynastie (a státu) měla symbolizovat Konrádův nárok na pražský trůn.

Pás s přemyslovskou scénou zobrazující povolání [[Přemysl Oráč|Přemysla Oráče]] k vládě, pak osm postav s panovnickými symboly a pláštěm a nakonec vedle vstupu do apsidy postavy dvou donátorů (Konráda Znojemského a jeho ženy Marie Srbské). Protože mezi historiky panuje přesvědčení, že plášť symbolizuje vládu v Praze, bývá těchto osm postav identifikováno buď jako mýtická přemyslovská [[kníže|knížata]], nebo jako historičtí Přemyslovci, počínaje [[Bořivoj I.|Bořivojem I.]] V případě Přemysla Oráče i mýtických knížat by se jednalo o poněkud překvapující zobrazení pohanských panovníků v křesťanském chrámu.

Na konci 80. let 20. století rozvířil veřejné mínění znojemský historik [[Jaroslav Zástěra]] řadou odvážných, i když ne dostatečně doložených [[hypotéza|hypotéz]], vztahujích se především k předvelkomoravskému a velkomoravskému období, historii Znojma a rotundy. Podle nich měl ve Znojmě sídlit velkomoravský kníže [[Rostislav]], a rotunda měla být postavěnapostavena i částečně vymalována po příchodu [[Cyril a Metoděj|cyrilometodějské]] mise řemeslníky a umělci z doprovodu soluňských bratří. Zástěra přichází s myšlenkou, že plášť je symbolem panovnické moci, sahající na Moravu a postavy ve třetím pásu ztotožňuje se Sámem, přes jeho následovníky, jejichž jména historie nezná, až po [[Mojmír I.|Mojmíra]] a Rostislava. V oráčské scéně vidí Sáma, vyorávající slavnostně brázdu pro založení Znojma. Podle stejného klíče identifikuje i postavy ve 4. pásu, kde navíc přichází s hypotézou, že postavy s "obráceným" štítem jsou v malbách zachyceny dvakrát (např. [[Svatý Václav|kníže/světec Václav]]). Protože považuje Bořivoje za velkomoravského místodržitele v Čechách, jsou podle něj dějiny Znojma nejstaršími dějinami naší státnosti, čehož si Přemyslovci byli vědomi a Znojmo s rotundou mělo v jejich ideologii mimořádné postavení, zároveň slavné i zatajované. Své hypotézy se pak snaží podložit velkým množstvím rozličných indicí.<ref>Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava, Brno 1990</ref>