Kanonizace: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
{{Bez zdrojů}}
m +linky
Řádek 1:
{{Různé významy|tento=náboženském pojmu|druhý=počítačovém významu|rozlišovač=informatika}}
{{Bez zdrojů}}
'''Kanonizace''' je v [[křesťanství]] procesemproces zahrnutí do [[kánon]]u, a to buď
* do kánonu posvátných knih (viz [[biblický kánon]])
* nebo do kánonu [[svatý]]ch, tedy kanonizace ve vlastním slova smyslu ([[svatořečení]]).
 
== Dějiny svatořečení ==
Řádek 9:
V rané církvi neexistoval žádný oficiální proces kanonizace, [[kult]] svatých se šířil v závislosti na veřejné úctě k danému člověku a byl někdy regulován v rámci [[diecéze]] [[biskup]]em.
 
Dřívější uctívání [[Pohanství|pohanských]] bohů splynulo s některým kultem[[kult]]em světce. Nejnápadnějším příkladem je [[svatá Brigita]] a keltská bohyně Brigid. Lidem zůstala známá postava, ale jejich mysl se od její všemocnosti začala upírat k tomu,že svatá měla svojí moc od [[Kristus|Krista]].
 
Způsobem ekvivalentním dnešní kanonizaci byla až do [[10. století]] [[elevace (náboženství)|elevace]] a [[translace (náboženství)|translace]] [[ostatky|ostatků]] [[mučedník]]a či svatého do [[kostel]]a. O ní rozhodovala a ji prováděla veřejná moc, ať již církevní či světská, někdy působily obě moci součinně.
[[Ostatky]] mohly být od vrcholného středověku[[středověk]]u i rozděleny a uloženy na větším počtu míst, což byl nástroj církevní[[církev]]ní politiky, kterým bylo možno rozšířit kult světce na další území a ovlivnit proud poutníků[[poutník]]ů, což mělo i hospodářské aspekty.
 
Prvním svatým kanonizovaným [[papež]]em, byl sv. [[Ulrich]], [[augsburg]]ský biskup, jenž zemřel roku [[973]] a jehož [[Jan XV.]] kanonizoval roku [[993]]. O dvě staletí později papežové[[papež]]ové začali vyhrazovat právo kanonizace [[Svatý stolec|Svatému stolci]] ([[Alexandr III. (papež)|Alexandr III.]]) a tato praxe se stala součástí církevního práva za [[Řehoř IX.|Řehoře IX.]] ([[1227]]–[[1241]]).
 
Kanonizace je dnes považována za neomylný úkon papeže a jako takový má mezi katolickými věřícími velkou autoritu. V průběhu dějin proto došlo k formalizaci a byrokratizaci celého procesu do několika etap, které se zabývají životem zkoumaného člověka.