Symfonie č. 2 (Mahler): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
pahýl z větší části nahrazen překladem; ještě bude doplněno |
doplnění |
||
Řádek 1:
'''Symfonie č. 2 c moll ("Vzkříšení")''' [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]] je [[symfonie]] v pěti [[věta (hudba)|větách]] pro [[soprán]] a [[alt]] sólo, smíšený [[Pěvecký sbor|sbor]] a velký [[orchestr]]. Byla komponována v letech 1888-1894 a poprvé provedena roku 1895. Z důvodu použití zpěvních hlasů patří toto dílo do podžánru symfonické [[kantáta|kantáty]]. Tato symfonie bývá příležitostně nazývána "Vzkříšení" (''Auferstehungssinfonie''), ale toto označení nepochází přímo od skladatele.
Mahler byl podle svých slov inspirován k sepsání symfonie na pohřbu svého přítele, dirigenta [[Hans von Bülow|Hanse von Bülowa]], když se mu v kostele sbor zpěváků na kůru jevil jako andělé, kteří se svým zpěvem dotýkají nebes. Pozoruhodná je rozmanitost a rozsah použitých nástrojů (celá škála hudebních barev: soprán, alt a smíšený sbor, v závěru zní [[varhany]]). Skladatel pro symfonii použil a upravil texty [[Achim von Arnim|Achima von Arnima]], [[Clemens Brentano|Clemense Brentana]] a [[Friedrich Gottlieb Klopstock|Friedricha Klopstocka]].
== Instrumentace ==▼
[[Orchestr]] je rozdělen na dvě části: hlavní orchestr a vedlejší orchestr (pouze v 5. větě). Hlavní orchestr se skládá ze 4 [[flétna|fléten]] (střídajících se s [[pikola]]mi), 4 [[hoboj]]ů (střídajících se s [[anglický roh|anglickým rohem]]), 3 B [[klarinet]]y (3. též [[basklarinet]]), 2 Es klarinety, 4 [[fagot]]y (4. střídající se s [[kontrafagot]]em), 6 [[lesní roh|lesních rohů]], 6 [[trubka|trubek]], 4 [[pozoun]]y, [[tuba]], [[varhany]], 2 [[harfa|harfy]], 6 [[tympány|tympánů]] (2 hráči), bicí souprava ([[basový buben]], [[činely]], 2 [[tamtam]]y, [[triangl]], [[vířivý buben]], [[zvonkohra]], 3 [[zvon]]y, [[metlička]]), [[smyčcový nástroj|smyčce]]. Menší vedlejší orchestr sestává z 4 lesních rohů (hrají též jako 7. - 10. lesní roh v hlavním orchestru), 4 trubek (dvě hrají též jako 5. a 6. trubka v hlavním orchestru), tympán, basový buben, činely a triangl. K tomu přistupují dva sólové lidské hlasy, soprán a alt, jakož i smíšený sbor.▼
== Vznik a premiéra ==
Řádek 12 ⟶ 7:
Vznik celé symfonie trval několik let, což bylo zapříčiněno Mahlerovým pracovním vytížením jako dirigenta. V září 1888 byla již dokončena instrumentace první věty, které v té době ještě nesla název „Tryzna“. Mahler byl od další práce na symfonii zjevně odveden svým nástupem do funkce šéfa opery v [[Budapešť|Budapešti]] a poté svým přestěhováním do [[Hamburk]]u, takže druhá a třetí věta byly dokončeny až roku 1893 a celá symfonie až roku 1894.
Mahler usiloval o provedení symfonie, vzhledem ke značným nárokům na počet hudebníků a zpěváků se však jednalo o náročný projekt, zejména pro dosud málo známého skladatele. Premiéra prvních tří vět (tedy bez nejnáročnějího finále) se konala 4. března 1895 v [[Berlin|Berlíně]]; na program [[Berlínská filharmonie|Berlínské filharmonie]] ji zařadil [[Richard Strauss] a dirigoval sám Mahler,
| příjmení = de la Grange
| jméno = Henri-Louis
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Mahler: Symphonie N° 2 en ut mineur («Résurrection»)
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele =
| jméno sestavitele =
| sestavitel =
| sborník = Mahler: Symphony No.2 'Resurrection' (booklet k nahrávce Simona Rattla)
| odkaz na sborník =
| vydavatel = EMI Records Ltd.
| odkaz na vydavatele =
| místo = Hayes Middlesex England
| rok vydání = 1987
| isbn =
| url =
| kapitola =
| strany = 13
| jazyk = fr
}}</ref>
▲== Instrumentace ==
▲[[Orchestr]] je rozdělen na dvě části: hlavní orchestr a vedlejší orchestr (pouze v 5. větě). Hlavní orchestr se skládá ze 4 [[flétna|fléten]] (střídajících se s [[pikola]]mi), 4 [[hoboj]]ů (střídajících se s [[anglický roh|anglickým rohem]]), 3 B [[klarinet]]y (3. též [[basklarinet]]), 2 Es klarinety, 4 [[fagot]]y (4. střídající se s [[kontrafagot]]em), 6 [[lesní roh|lesních rohů]], 6 [[trubka|trubek]], 4 [[pozoun]]y, [[tuba]], [[varhany]], 2 [[harfa|harfy]], 6 [[tympány|tympánů]] (2 hráči), bicí souprava ([[basový buben]], [[činely]], 2 [[tamtam]]y, [[triangl]], [[vířivý buben]], [[zvonkohra]], 3 [[zvon]]y, [[metlička]]), [[smyčcový nástroj|smyčce]]. Menší vedlejší orchestr sestává z 4 lesních rohů (hrají též jako 7. - 10. lesní roh v hlavním orchestru), 4 trubek (dvě hrají též jako 5. a 6. trubka v hlavním orchestru), tympán, basový buben, činely a triangl. K tomu přistupují dva sólové lidské hlasy, soprán a alt, jakož i smíšený sbor.
== Stavba a rozbor ==
Tato symfonie se skládá z pěti velmi odlišných vět:
# [[Tempo (Musik)|Allegro]] maestoso (20-25 minut)
# [[Andante]] moderato (cca 10 minut)
# ([[Scherzo]]) In ruhig fließender Bewegung (10-12 minut)
# ''Urlicht''. Sehr feierlich, aber schlicht (cca 5 minut)
# Im Tempo des Scherzo (cca 35 minut)
Rozdílný rozsah jednotlivých vět ozřejmuje
Provedení celého díla trvá asi 85 až 90 minut, což ze symfonie č. 2 činí jednu z nejdelších Mahlerových symfonií.
Řádek 201 ⟶ 221:
Původ motivicko-tematického materiálu části A’ se nachází v části A. „Melodické fráze, jež jsou exponovány na počátku části A, se zhušťují na začátku části A’ v naléhavé motivy:“<ref name="Floros-63" />
[[Soubor:MahlerSecondSymMov4AltSolo.png|thumb|center|600px|Altové solo,
Poslední úsek části A’ navíc zavádí do symfonie nový prvek: dramatickou deklamaci v taktech 55-58. Ta rychle ústí opět v chorálový zpěv, použití deklamace ale tak již ve čtvrté větě připravuje na mimořádně důležitý výrazový prostředek finální páté věty.<ref name="Stephan-61" />
| |||