Symfonie č. 2 (Mahler): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m odkazy, úpravy
pahýl z větší části nahrazen překladem; ještě bude doplněno
Řádek 1:
'''Symfonie č. 2 c moll''' [[Gustav Mahler|Gustava Mahlera]], někdy nazývaná „Vzkříšení“, je [[symfonie]] (symfonickáv pěti [[kantátavěta (hudba)|větách]]) o pěti větách pro [[soprán]]ové a [[alt]]ové sólo, smíšený [[pěveckýPěvecký sbor|smíšený sbor]] a velký [[orchestr]]. SymfonieZ byladůvodu zkomponovánapoužití mezizpěvních letyhlasů 1888patří atoto 1894dílo ado poprvépodžánru provedena 13. prosincesymfonické [[1895kantáta|kantáty]]. podTato vedenímsymfonie autora.bývá Provedenípříležitostně symfonienazývána "Vzkříšení" (''Auferstehungssinfonie''), ale toto trváoznačení 80nepochází přímo 90od minutskladatele.
 
Mahler byl podle svých slov inspirován k sepsání symfonie na pohřbu svého přítele, dirigenta [[Hans von Bülow|Hanse von Bülowa]], když se mu v kostele sbor zpěváků na kůru jevil jako andělé, kteří se svým zpěvem dotýkají nebes. Pozoruhodná je rozmanitost a rozsah použitých nástrojů (celá škála hudebních barev: soprán, alt a smíšený sbor, v závěru zní [[varhany]]). Skladatel pro symfonii použil a upravil texty [[Achim von Arnim|Achima von Arnima]], [[Clemens Brentano|Clemense Brentana]] a [[Friedrich Gottlieb Klopstock|Friedricha Klopstocka]].
 
== Instrumentace ==
{{pahýl - hudba}}
 
[[Orchestr]] je rozdělen na dvě části: hlavní orchestr a vedlejší orchestr (pouze v 5. větě). Hlavní orchestr se skládá ze 4 [[flétna|fléten]] (střídajících se s [[pikola]]mi), 4 [[hoboj]]ů (střídajících se s [[anglický roh|anglickým rohem]]), 3 B [[klarinet]]y (3. též [[basklarinet]]), 2 Es klarinety, 4 [[fagot]]y (4. střídající se s [[kontrafagot]]em), 6 [[lesní roh|lesních rohů]], 6 [[trubka|trubek]], 4 [[pozoun]]y, [[tuba]], [[varhany]], 2 [[harfa|harfy]], 6 [[tympány|tympánů]] (2 hráči), bicí souprava ([[basový buben]], [[činely]], 2 [[tamtam]]y, [[triangl]], [[vířivý buben]], [[zvonkohra]], 3 [[zvon]]y, [[metlička]]), [[smyčcový nástroj|smyčce]]. Menší vedlejší orchestr sestává z 4 lesních rohů (hrají též jako 7. - 10. lesní roh v hlavním orchestru), 4 trubek (dvě hrají též jako 5. a 6. trubka v hlavním orchestru), tympán, basový buben, činely a triangl. K tomu přistupují dva sólové lidské hlasy, soprán a alt, jakož i smíšený sbor.
 
 
== Vznik a premiéra ==
 
Vznik celé symfonie trval několik let, což bylo zapříčiněno Mahlerovým pracovním vytížením jako dirigenta. V září 1888 byla již dokončena instrumentace první věty, které v té době ještě nesla název „Tryzna“. Mahler byl od další práce na symfonii zjevně odveden svým nástupem do funkce šéfa opery v [[Budapešť|Budapešti]] a poté svým přestěhováním do [[Hamburk]]u, takže druhá a třetí věta byly dokončeny až roku 1893 a celá symfonie až roku 1894.
 
Premiéra prvních tří vět se konala 4. března 1895 v [[Berlin|Berlíně]], celá symfonie byla poprvé provedena dne 13. prosince 1895 rovněž v Berlíně. Při obou prvních provedení dirigoval [[Berlínská filharmonie|Berlínskou filharmonii]] samotný Mahler. Prvními sólistkami ve Druhé symfonii byly Josephine von Artnerová (soprán) a Hedwig Feldenová (alt).
 
== Stavba a rozbor ==
 
Tato symfonie se skládá z pěti velmi odlišných vět:
# [[Tempo (Musik)|Allegro]] maestoso
# [[Andante]] moderato
# ([[Scherzo]]) In ruhig fließender Bewegung
# ''Urlicht''. Sehr feierlich, aber schlicht
# Im Tempo des Scherzo
 
Rozdílný rozsah jednotlivých vět ozřejmuje již počet taktů, který díky tomu, že hlavní [[tempo|tempa]] jsou zhruba stejná, odráží poměrně věrně i jejich časovou délku: 445, 299, 581, 68 a 784 taktů.
 
Provedení celého díla trvá asi 85 až 90 minut, což ze symfonie č. 2 činí jednu z nejdelších Mahlerových symfonií.
 
Již členění na pět vět ukazuje, že klasické čtyřvěté schéma [[symfonie]], totiž úvodní věta, pomalejší věta, taneční věta a finále, zde nelze bez dalšího použít. První a poslední věta tomuto schématu odpovídají ještě nejvíce, u druhé věty však lze hovořit o pětidílné písňové formě, zatímco [[scherzo]] má spíše taneční charakter. Čtvrtá a zdaleka nejkratší věta, nazvaná 'Prasvětlo' ('Urlicht'), slouží současně jako pomalejší věta ve smyslu klasického schématu a jako uklidňující pasáž před vypuknutím finále.
 
=== První věta ===
 
První věta zaujímá mezi větami exponované místo. Mahler poznamenal na konci první věty: „Zde následují přestávka nejméně pěti minut.“
 
Mimo to je zajímavé, že skladatel první větu po dokončení původního znění dne 10. září 1888 nadepsal jako „Symfonie c moll“, tento nadpis potom nahradil nadpisem „Todtenfeier“ („Tryzna“) a ještě 16. března 1896, tři měsíce po premiéře celé symfonie, ji uvedl pouze pod tímto názvem.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymFirstTheme.png|thumb|center|500px|Hlavní téma první věty]]
 
=== Druhá věta ===
 
Andante moderato. Sehr gemächlich. Nie eilen!
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov2Viol1.png|thumb|center|500px|Téma druhé věty]]
 
Druhá věta je klidný tanec [[ländler]] ([[sousedská]]) a působí značným kontrastem jak k první větě, tak ke větám následujícím.
 
=== Třetí věta ===
 
„In ruhig fließender Bewegung“, c moll
 
Třetí věta symfonie je nepřeslechnutelně propojena s písní ''Des Antonius von Padua Fischpredigt'' (Kázání [[Antonín z Padovy|Antonína z Padovy]] k [[ryby|rybám]]) (z Mahlerova písňového cyklu ''Des Knaben Wunderhorn'' – ''Chlapcův kouzelný roh'').
Ačkoli Mahler této větě neurčil žádné výslovné označení, bývá často označována jako [[scherzo]], neboť její tvar odpovídá principům scherza ve formě A-B-A’. Části A a A’ přitom velmi úzce sledují zmíněnou píseň, zatímco část B, tj. trio, je zkomponováno nově.
 
Tato věta vznikla až po složení písně s klavírním doprovodem, která pak působila jako podklad, ale před pozdější orchestrální verzí této písně.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov3OboeViol.png|thumb|center|600px|Úryvek ze třetí věty]]
 
Sám Mahler řekl k rozpracování písně s klavírním doprovodem na scherzo Druhé symfonie toto:
 
{{Citát|V ‚Kázání k rybám‘ […] převládá […] poněkud sladkokyselý humor. Svatý Antonín káže rybám a jeho slova se ihned mění v jejich řeč, jež zaznívá zcela opile (v klarinetu). […] A stejně jako celé shromáždění poté, když kázání skončí, odplouvá pryč na všechny strany:
<poem style="margin-left:2em;">
Die Predigt hat g’fallen,
Sie bleiben wie alle
(Kázání se líbilo,
zůstanou jako všechny)
</poem>
a nestaly se ani o chlup chytřejší, ačkoli jim světec vyhrával! – Této mé satiře na člověčenstvo, která je zde obsažena, ale asi jen málokdo porozumí.}}
 
=== Čtvrtá věta ===
 
Čtvrtá věta Mahlerovy Druhé symfonie je orchestrální píseň pro sólo alt a orchestr. Podkladem zpívaného text je báseň ''Urlicht'' (''Prasvětlo''), pocházející ze sbírky ''Des Knaben Wunderhorn'' (''Chlapcův kouzelný roh''), kterou roku 1805 vydali [[Achim von Arnim]] a [[Clemens Brentano]]. Mahler využil týž text ještě jednou: je podkladem jedné z písní cyklu ''Des Knaben Wunderhorn'', která se od 4. věty Druhé symfonie nijak výrazně neliší. Kompozici zmíněného písňového cyklu začal Mahler ještě v průběhu práce na Druhé symfonii (1887-1891).<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stark-Voit
| jméno = Renate
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler: Des Knaben Wunderhorn
| vydavatel =
| místo = Wien
| rok = 1999
| počet stran =
| kapitola =
| strany = VII
| svazek = 1
| isbn =
| jazyk = de
}}</ref>
 
Podle deníku Natalie Bauer-Lechnerové (leden 1896) řekl Mahler o této větě: „‚Prasvětlo‘ je tázání se a zápas duše o Boha a o vlastní božskou existenci za hranicemi tohoto života.“
 
Text zní:
 
<poem style="margin-left:2em;">
O Röschen rot!
Der Mensch liegt in größter Not!
Der Mensch liegt in größter Pein!
Je lieber möcht’ ich im Himmel sein!
 
Da kam ich auf einen breiten Weg;
Da kam ein Engelein und wollt’ mich abweisen.
Ach nein! Ich ließ mich nicht abweisen!
Ich bin von Gott und will wieder zu Gott!
Der liebe Gott wird mir ein Lichtchen geben,
Wird leuchten mir bis in das ewig selig Leben!
</poem>
 
Constantin Floros přisuzuje této větě klíčové postavení v dramaturgii celé symfonie: Odpovídá na otázky položené v předcházejícím scherzu a uvádí finále, symfonickou kantátu.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Floros
| jméno = Constantin
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler III. Die Symphonien.
| vydavatel = Breitkopf & Härtel
| místo = Wiesbaden
| rok = 1985
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 3-7651-0210-5
| jazyk = de
}}</ref> Toto propojení je zvláště zřejmé při pohledu na konec 4. a začátek 5. věty: zatímco po první větě Mahler předepisuje „pětiminutovou přestávku“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mahler
| jméno = Gustav
| odkaz na autora =
| titul = Symphonie II
| vydavatel = Universal Edition
| místo = Wien / London
| rok = bez vročení
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 56
| isbn =
| jazyk = de
}}</ref> a po druhé větě nenásledují žádné specifické instrukce pro přechod k větě následující, připojuje Mahler na konec notového zápisu třetí a čtvrté věty pokyn: „Následuje bez přerušení.“<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Mahler
| jméno = Gustav
| odkaz na autora =
| titul = Symphonie II
| vydavatel = Universal Edition
| místo = Wien / London
| rok = bez vročení
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 127, 133
| isbn =
| jazyk = de
}}</ref>
 
Pro tuto orchestrální píseň jsou příznačné kontrasty. Lidové prvky, jako je například houslové sólo s doprovodem klarinetu, jsou stavěny proti citlivějším úsekům, které ztělesňuje především sólový alt.
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov4ViolClar.png|thumb|center|600px|Sólo houslí a klarinetu, úryvek]]
 
''Prasvětlo'' vykazuje třídílnou formu uvozenou mottem.
 
: takty 01-13 Motto a chorálový úvod (''Sehr feierlich, aber schlicht'' – Velmi slavnostně, ale prostě)
: takty 14-35 část A
: takty 36-54 část B (''Etwas bewegter'' – o něco pohnutěji)
: takty 55-68 část A' (''zart drängend'' – jemně naléhavě)<ref name="Floros-63">{{Citace monografie
| příjmení = Floros
| jméno = Constantin
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler III. Die Symphonien.
| vydavatel = Breitkopf & Härtel
| místo = Wiesbaden
| rok = 1985
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 63
| isbn = 3-7651-0210-5
| jazyk = de
}}</ref>
 
V mottu je zhudebněn první verš básně. Na to navazuje úsek "Harmonické hudby" (dřevěné i žesťové dechové nástroje). Přebírá motiv z motta a pokračuje tak v melodické linii ve stylu „lidového [[chorál]]u“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Stephan
| jméno = Rudolf
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler. II. Symphonie c-moll (= Meisterwerke der Musik)
| vydavatel = Wilhelm Fink Verlag
| místo = München
| rok = 1979
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 60-61
| isbn = 3-7705-1737-7
| jazyk = de
}}</ref>
 
V části A jsou nápadné četné změny taktu. Z 22 taktů této části jich 17 začíná změnou [[Metrum (hudební)|metra]]. Metro se vždy přizpůsobuje požadavkům textu.
 
Čtvrtá věta je z formálního hlediska uzavřeným tvarem. V taktech 27-30 vychází zpěvní hlas z melodie první trubky v taktech 3-7, a tím je dána spojitost mezi mottem a části A.<ref name="Floros-63" /> Takty 59-65 jsou téměř totožné s takty 23-30, a tím ukazují souvislost části A a části A’.<ref name="Stephan-61">{{Citace monografie
| příjmení = Stephan
| jméno = Rudolf
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler. II. Symphonie c-moll (= Meisterwerke der Musik)
| vydavatel = Wilhelm Fink Verlag
| místo = München
| rok = 1979
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 61
| isbn = 3-7705-1737-7
| jazyk = de
}}</ref>
Původ motivicko-tematického materiálu části A’ se nachází v části A. „Melodické fráze, jež jsou exponovány na počátku části A, se zhušťují na začátku části A’ v naléhavé motivy:“<ref name="Floros-63" />
 
[[Soubor:MahlerSecondSymMov4AltSolo.png|thumb|center|600px|Altové solo, detail]]
 
Poslední úsek části A’ navíc zavádí do symfonie nový prvek: dramatickou deklamaci v taktech 55-58. Ta rychle ústí opět v chorálový zpěv, použití deklamace ale tak již ve čtvrté větě připravuje na mimořádně důležitý výrazový prostředek finální páté věty.<ref name="Stephan-61" />
 
Část B se od obou krajních částí výrazně odlišuje, a to zřetelně svou melodikou a [[agogika|agogikou]] ("Etwas bewegter" – o něco pohnutěji). Kromě toho rychle mění tóninu od Des dur přes b moll po A dur, a moll a fis moll.<ref name="Floros-64">{{Citace monografie
| příjmení = Floros
| jméno = Constantin
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler III. Die Symphonien.
| vydavatel = Breitkopf & Härtel
| místo = Wiesbaden
| rok = 1985
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 64
| isbn = 3-7651-0210-5
| jazyk = de
}}</ref> Tato pasáž zprostředkovává výraz "nejněžnější půvabnosti",<ref name="Stephan-61" /> andělskou vizi ztělesňují nástroje jako klarinet, zvonkohra, harfa a sólové housle.<ref name="Floros-64" />
 
=== Pátá věta ===
 
Im Tempo des Scherzos. Wild herausfahrend.
 
Slova se zakládají na básni „Die Auferstehung“ („Vzkříšení“) německého raně romantického básníka [[Friedrich Gottlieb Klopstock|Friedricha Gottlieba Klopstocka]]. Mahler zhudebnil první dvě sloky Klopstockova textu, které dále rozvinul vlastními verši. Text zpívají dvě sólistky, sopranistka a altistka, a sbor.
 
<poem style="margin-left:2em;">
''Sbor a soprán:''
Aufersteh’n, ja Aufersteh’n wirst du
mein Staub, nach kurzer Ruh!
Unsterblich Leben! Unsterblich Leben
wird, der dich rief, dir geben.
Wieder aufzublühn, wirst du gesä’t!
Der Herr der Ernte geht
und sammelt Garben
uns ein, die starben!
 
''Alt:''
O glaube, mein Herz! O glaube:
Es geht dir nichts verloren!
Dein ist, ja Dein, was du gesehnt,
Dein, was du geliebt, was du gestritten!
 
O glaube: Du wardst nicht umsonst geboren!
 
''Soprán:''
Hast nicht umsonst gelebt, gelitten!
 
''Sbor:''
Was entstanden ist, das muss vergehen!
Was vergangen, auferstehen!
 
''Sbor a alt:''
Hör auf zu beben!
Bereite dich zu leben!
 
''Soprán a alt:''
O Schmerz! Du Alldurchdringer!
Dir bin ich entrungen!
O Tod! Du Allbezwinger!
Nun bist du bezwungen!
Mit Flügeln, die ich mir errungen,
in heißem Liebesstreben
werd’ ich entschweben
Zum Licht, zu dem kein Aug’ gedrungen!
 
''Sbor:''
Mit Flügeln, die ich mir errungen,
werde ich entschweben!
Sterben werd’ ich, um zu leben!
 
''Sbor, soprán a alt:''
Aufersteh’n, ja aufersteh’n wirst du,
mein Herz, in einem Nu!
Was du geschlagen,
zu Gott wird es dich tragen!
</poem>
 
== Recepce díla ==
 
Mnoho posluchačů vyjadřovalo k Mahlerově Druhé symfonii výhrady. Mahler popsal reakci [[Hans von Bülow|Hanse von Bülowa]] takto: „Když jsem mu předehrával svou "Tryznu", zmocnilo se ho nervózní zděšení a prohlásil, že Tristan je proti mému dílu haydnovská symfonie, a činil posunky jako šílenec.“ [[Johannes Brahms|Brahms]] označil Mahlera na základě této symfonie za „krále revolucionárů“.<ref>Ludwig Karpath: ''Persönliches von Gustav Mahler.'' In: ''Der Merker'', 1. April-Heft 1913, S. 251. Zitiert nach: [[Kurt Blaukopf]]: ''Mahler. Sein Leben, sein Werk und seine Welt in zeitgenössischen Bildern und Texten.'' Universal Edition, Wien 1976, ISBN 3-7024-0118-0, S. 207.</ref>
 
== Diskografie (výběr) ==
Existuje více než 120 nahrávek Druhé symfonie Gustava Mahlera na CD resp. LP. Některé z významných nahrávek a nahrávky s účastí českých umělců jsou uvedeny níže. Pro plnou diskografii viz [[#Externí odkazy|externí odkazy]].
* Oskar Fried, Gertrud Bindernagel (soprán), Emmi Leisner (alt), Berliner Domchor, Orchester der Berliner Staatsoper. (Naxos Historical) (1924, první nahrávka')
* [[Bruno Walter]], [[Maria Cebotari]] (soprán), Rosette Anday (alt), Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor, Wiener Philharmoniker. Andante (1948, ''live'')
* [[Hermann Scherchen]], Wiener Staatsopernchor, Mimi Coertse (soprán), Lucretia West (alt), Decca (1958)
* [[Leonard Bernstein]], Lee Venora (soprán), Jennie Tourel (alt), The Collegiate Chorale, New York Philharmonic. CBS/Sony (1963)
* [[Otto Klemperer]], [[Elisabeth Schwarzkopf]] (soprán), Hilde Rössel-Majdan (mezzosoprán), Philharmonia Chorus & Orchestra. EMI (1963)
* Otto Klemperer, Heather Harper (soprán), [[Janet Baker]] (alt), Chor und Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks. EMI (1965)
* Georg Solti, Heather Harper (soprán), Helen Watts (alt), London Symphony Chorus and Orchestra. Decca (1966)
* [[Rafael Kubelík]], Edith Mathis (soprán), Norma Procter (alt), Chor und Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks. Deutsche Grammophon (1969)
* Leonard Bernstein, Sheila Armstrong (soprán), [[Janet Baker]] (alt), Edinburgh Festival Chorus, London Symphony Orchestra. CBS/Sony (1974)
* [[Zubin Mehta]], [[Ileana Cotrubas]] (soprán), [[Christa Ludwig]] (mezzosoprán), Wiener Staatsopernchor, Wiener Philharmoniker. Decca (1975)
* Rafael Kubelík, Edith Mathis (soprán), Doris Soffel (alt), Bayerisches Rundfunkchor und Symphonie-Orchester des Bayerischen Rundfunks. Hallo (1977, live)
* Akeo Watanabe, Toshiko Tsunemori (soprán), [[Věra Soukupová]] (alt), Japan Chorus Union, Japan Philharmonic Orchestra. Tokyo FM (1978, live)
* [[Václav Neumann]], [[Gabriela Beňačková-Čápová]] (soprán), [[Eva Randová]] (alt), [[Český filharmonický sbor]], [[Česká filharmonie]]. Supraphon (1980)
* Rafael Kubelík, Edith Mathis (soprán), Brigitte Fassbaender (alt), Bayerisches Rundfunkchor und Symphonie-Orchester des Bayerischen Rundfunks. Audite (1982, live)
* Eliahu Inbal, Helen Donath (soprán), Doris Soffel (alt), Chor des NDR Hamburg, Radio-Sinfonie-Orchester Frankfurt. DENON (1985)
* Leonard Bernstein, [[Barbara Hendricks]] (Sopran), [[Christa Ludwig]] (alt), Westminster Choir, New York Philharmonic Orchestra. Deutsche Grammophon (1987)
* Gilbert Kaplan, Benita Valente (soprán), Maureen Forrester (alt), London Symphony Orchestra. IMP (1987)
* Václav Neumann, [[Lívie Ághová]] (soprán), [[Marta Beňačková]] (alt), Český filharmonický sbor, Česká filharmonie. Canyon (1993)
* Ken-Ichiro Kobayashi, Lívie Ághová (soprán), Marta Beňačková (alt), Český filharmonický sbor, Česká filharmonie. Exton (1997, live)
* [[Riccardo Chailly]], Melanie Diener (soprán), Petra Lang (alt), [[Pražský filharmonický sbor]], Koninklijk Concertgebouworkest, Amsterdam. Decca (2001)
* Gilbert Kaplan, Latonia Moore (soprán), Nadja Michael (alt), Wiener Singverein, Wiener Philharmoniker. DG (2002)
* [[Claudio Abbado]], Eteri Gvazava (soprán), Anna Larsson (alt), Orfeon Donostiarra, Lucerne Festival Orchestra. Deutsche Grammophon (2004, ''live'')
* [[Pierre Boulez]], Christine Schäfer (soprán), Michelle DeYoung (mezzosoprán), Wiener Singverein, Wiener Philharmoniker. Deutsche Grammophon (2006)
* Christophe Eschenbach, [[Simona Šaturová]] (soprán), Yvonne Naef (alt), Philadelphia Singers Chorale, Philadelphia Orchestra. Ondine (2007, live)
* [[Zdeněk Mácal]], Danielle Halbwachs (soprán), Renée Morloc (alt), [[Český filharmonický sbor Brno]], Česká filharmonie. Exton (2008, live)
* [[Simon Rattle]], [[Kate Royal]] (soprán), [[Magdalena Kožená]] (mezzosoprán)), Rundfunkchor Berlin, Berliner Philharmoniker. EMI (2010, live)
 
== Literatura ==
* {{Citace monografie
| příjmení = Bauer-Lechner
| jméno = Natalie
| odkaz na autora =
| titul = Erinnerungen an Gustav Mahler
| vydavatel = E. P. Tal & Co
| místo = Leipzig
| rok = 1923
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn =
| jazyk = de
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Floros
| jméno = Constantin
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler III. Die Symphonien.
| vydavatel = Breitkopf & Härtel
| místo = Wiesbaden
| rok = 1985
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 3-7651-0210-5
| jazyk = de
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Metzger
| jméno = Christoph
| odkaz na autora =
| titul = Mahler-Rezeption – Perspektiven der Rezeption Gustav Mahlers
| vydavatel = Florian Noetzel
| místo = Wilhelmshaven
| rok = 2000
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 3-7959-0769-1
| jazyk = de
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Stephan
| jméno = Rudolf
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler. II. Symphonie c-moll (= Meisterwerke der Musik)
| vydavatel = Wilhelm Fink Verlag
| místo = München
| rok = 1979
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 3-7705-1737-7
| jazyk = de
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Ulm
| jméno = Renate (ed.)
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahlers Symphonien
| vydavatel = Bärenreiter und dtv
| místo = Kassel a München
| rok = 2001
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 3-7618-1533-6
| jazyk = de
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Pfohl
| jméno = Ferdinand
| odkaz na autora =
| titul = Gustav Mahler, Eindrücke und Erinnerungen aus den Hamburger Jahren. (ed. Knud Martner)
| vydavatel = Musikalienhandlung Karl Dieter Wagner
| místo = Hamburg
| rok = 1973
| počet stran =
| kapitola =
| strany = 67-72
| isbn =
| jazyk =
}}
* {{Citace monografie
| příjmení = Indorf
| jméno = Gerd
| odkaz na autora =
| titul = Mahlers Sinfonien
| vydavatel = Rombach
| místo = Freiburg i. Br./Berlin/Wien
| rok = 2010
| počet stran =
| kapitola =
| strany =
| isbn = 978-3-7930-9622-1
| jazyk = de
}}
 
== Externí odkazy ==
* [http://gustavmahler.net.free.fr/symph2.html Úplná diskographie] {{fr}}
* [http://www.classicalnotes.net/classics/mahlersym2.html Classical Notes: srovnávací diskografie] {{en}}
* [http://freiburger-anthologie.ub.uni-freiburg.de/fa/fa.pl?cmd=gedichte&sub=show&noheader=1&add=&id=237 Friedrich Gottlieb Klopstock: „Die Auferstehung“] (Zdroj textu pro Mahlerova slova k 5. větě)
 
== Reference ==
{{Překlad|jazyk=de |článek=2. Sinfonie (Mahler)|revize=82379150}}
<references />
 
[[Kategorie:Skladby Gustava Mahlera]]