Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 11 bajtů, před 8 lety
šablona 'Islám'
=== Volení chalífové ===
{{Hlavní článek|Volení chalífové}}
[[Soubor:ImamAliMosqueNajafIraq.JPG|thumb|[[Alího mešita]] v [[Nadžaf]]u]]
 
Již v den, kdy Muhammad zemřel, se začaly scházet medínské kmeny v čele s kmeny [[Aus]] a [[Chazradž]]. Tyto kmeny byly proslulé vzájemnou znesvářeností, a to i v době Muhammadova příchodu do Mekky. Této vzájemné rivality obou kmenů využil Abú Bakr a jeho společníci [[Umar ibn al-Chattáb]] a [[Abú Ubajda]]. Získali na svou stranu kmen Aus, jehož příslušníci společně s mekkánnskými [[muhádžirové|muhádžiry]] následně zvolily Abú Bakra jako nového vůdce muslimů a prvního chalífu.<ref>Tauer, s. 41–42.</ref> Abú Bakr dokázal lépe využít situace než Alí, který postrádal dostatečnou schopnost rychle a účinně zasáhnout do volebního procesu. Ti, kteří prosazovali Alího nároky na vedení obce, se začali nazývat ''ši'at Alí'', doslova „strana Alího“.<ref name="Kropáček180"/> I když s rozhodnutí volby Abú Bakra nesouhlasili, prozatím jej přijali, po Fátimině smrti pak Abú Bakra uznal i sám Alí.<ref name="Matúš">{{Citace elektronické monografie
| datum přístupu = 2008-9-4
}}</ref>
 
[[Soubor:ImamAliMosqueNajafIraq.JPG|thumb|[[Alího mešita]] v [[Nadžaf]]u]]
Po smrti Abú Bakra v roce 634 se dalším voleným chalífou stal Umar. Po jeho vraždě na jeho místo nastoupil Uthmán. Ten však brzy zemřel násilnou smrtí, což otřáslo muslimskou obcí.<ref>{{Citace sborníku
| příjmení = Mendel
| strany = 634
}} Dále jen Mendel (2003).</ref> Dalším, v pořadí čtvrtým chalífou se sice stal Alí, ale jeho postavení bylo především formální.<ref name="Matúš"/> Nárok na vedení obce si dělal i rod Umajjovců, hlavním oponentem Alího se stal místodržitel Sýrie [[Mu‘ávija I.|Mu'ávija]]. Alí dal vzniknout armádě, která měla všechny vzbouřence porazit. Když se jeho vojsko střetlo v roce 657 s armádou Mu'áviji v [[bitva u Siffínu|bitvě u Siffínu]], k boji nedošlo. Na popud Mu'áviji se Alí totiž rozhodl, že výsledek boje se má rozhodnout nikoli silou, ale pomocí argumentů obou stran. Část Alího vojska s tímto nesouhlasila, odešla a dala vzniknout vůbec první islámské sektě [[cháridža]]. Argumentační sezení následně nezvolilo ani Mu'áviju ani Alího.<ref name="Matúš"/> Napjatá situace v muslimské obci byla vyhrocena v roce 661, kdy byl Alí zavražděn příslušníkem cháridžy Abd ar-Rahmánem Ibn Muldžimem u mešity v [[Kúfa|Kúfě]].<ref>Mendel (2003), s. 514.</ref> Dnešní ší'itská tradice však klade místo jeho úmrtí do [[Nadžaf]]u.
{{Islám}}
 
=== Chalífové ===
Po smrti Alího byli jeho stoupenci v Kúfě přesvědčeni, že jej může nahradit jen příslušník [[ahl al-bajt|Muhammadova rodu]].<ref>The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 420-421.</ref> V úvahu připadli zejména Alího synové [[Hasan ibn Alí|Hasan]] a [[Husajn ibn Alí|Husajn]].Hasan uzavřel s Muavijou ůmluvu, že po Muavijově smrti nepřejde chalifát na jeho syna. Po Mu'ávijově smrti se však stal chalífou opět jeho syn [[Jazíd]], který byl známý svým hříšným životem. Kúfští ší'ité však začali al-Husajnovi posílat dopisy do Medíny, ve kterých mu vyjádřili svou podporu v případě, že by se vedení obce ujal.<ref>The Encyclopaedia of Islam (vol. IX). Leiden: Brill 1997, s. 421.</ref> Husajn se proto i se svou rodinou vydal na cestu do Kúfy, kam však již nedorazil. Na cestě jej napadli Jazídem vyslaní vojáci, kteří po krátkém boji zabili Husajna, celou jeho rodinu i jejich nepočetný vojenský doprovod.<ref>Mendel (2003), s. 554.</ref> Tento den se nazývá [[ašúrá]] a dodnes si jej ší'ité připomínají coby den mučednické smrti Husajna a jeho rodiny.Ženy a děti, které přežily spolu se synem Husaina -Alím ibn Husainem, který pro nemoc nemohl bojovat, byli vlečeni krutým způsobem před Jazídův soud.Jazídovi vojáci strhli ženám závoje a nechali zhořet stany. Historie zanamenala nezapomenutelný proslov dcery Alího ibn Taliba - Zaynab. Podle historie Husainova mise odmítnutí tyranského chalífy Jazida a následný projev dcery Alího ibn Taliba Zaynab u soudu Jazída, způsobila znovuzrození islámu Husainova dědečka proroka Muhammada. Muslimové se již totiž kvůli tyranským vládcům jako byl Muavija či jeho syn Jazíd,opět propadali do temnot doby nevědomosti.
14

editací