Karl Löwith: Porovnání verzí

Löwithův otec byl malíř a profesor uměleckých škol ve [[Vídeň|Vídni]] a Mnichově. Po maturitě sloužil Karl Löwith v německé armádě, byl těžce zraněn a padl do italského zajetí. Po návratu studoval filosofii a biologii v Mnichově a v letech 1919-1922 ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]] u Husserla a Heideggera. Roku [[1923]] promoval v Mnichově knihou o [[Friedrich Nietzsche|Friedrichu Nietzschem]] a roku [[1924]] odešel za Heideggerem do [[Marburg]]u, kde se spřátelil s [[Leo Strauss]]em a [[Hans-Georg Gadamer]]em a roku [[1928]] habilitoval. Roku [[1934]] odjel jako stipendista do [[Řím]]a, kde napsal své knihy o Nietzscheho „věčném návratu“ a o [[Jacob Burckhardt|J. Burckhardtovi]]; mezitím byl nacisty vyloučen z univerzity. V letech [[1936]]-[[1941]] přednášel na univerzitě v Sendai ([[Japonsko]]), [[1941]] vydal jednu ze svých nejzámějších knih „Od Hegela[[Hegel]]a k Nietzschemu“ a od roku 1941 žil v USA. S pomocí [[Paul Tillich]]a a [[Reinhold Niebuhr|Reinholda Niebuhra]] mohl učit na protestantském teologickém semináři v Hartfordu (Conn.), kde se ale necítil na svém místě. Roku [[1949]] vyšel jeho „Smysl v dějinách“ a od tohoto roku přednášel na [[New School for Social Research]] v [[New York]]u. Roku [[1952]] byl s pomocí Gadamerovou povolán do [[Heidelberg]]u, kde přednášel až do svého penzionování [[1964]]. [[1953]] vydal své kritické vyrovnání s Heideggerem, „Heidegger – myslitel nuzné doby“ a 1966 knihu o křesťanské tradici. Jeho poslední dílo se věnuje [[Paul Valéry|Paulu Valérymu]]. Löwithovy „Sebrané spisy“ (''Werkausgabe'', 1981-1988) obnášejí devět svazků, včetně velmi zajímavé korespondence.